10. 11. 2021

814 - Hledání ráje

 Ben s Eloise dál seděli na starém padlém kmeni. Teď, když Eloise promluvila o všem, co ji trápilo ve vztahu k synovi i k dětem jejího muže, rozhostilo se ticho. Ben ty informace vstřebával. Po chvíli došel k závěru, že ho to vlastně ani příliš nepřekvapuje. Eloise byla ženou Charlese Widmora (Ben o ní tak uvažoval, i když tušil, že se oficiálně nikdy manželi nestali). Widmore byl všehoschopný muž a Benovi bylo jasné, že žena, která by v sobě neměla alespoň špetku podobné všehoschopnosti, by s ním být nemohla.

„Takže vy jste tak strašně toužili po Ostrově, že jste všem svým dětem zničili život.“

„Nebylo to kvůli naší touze po Ostrově,“ zatvářila se Eloise dotčeně. „Před chvílí jsem ti řekla, že jsme Ostrov museli zachránit i z jiných důvodů.“

„Nemuseli jste Ostrov zachraňovat, kdybyste to tenkrát sami nevyhrotili. Kdyby sem Widmore neposlal první výpravu, nemusela se většina věcí vůbec stát.“

Ben opomenul fakt, že ještě před tím, než do dění na Ostrově výrazně zasáhl Charles Widmore, se tam objevili přeživší z letu 815. Jejich pochopitelná a zoufalá touha dostat se pryč by věci stejně dala do pohybu. Bylo by otázkou času, kdy by objevili podvodní stanici Looking Glass a kdy by se jim povedlo navázat spojení se světem.

„Benjamine,“ povzdychla si Eloise. „Vím, že to Charlesovi nikdy nepřestaneš mít za zlé, ale zkus to pochopit. Od té doby, cos ho poslal pryč, nikdy nepřestal toužit po návratu.“

„Nechtěl Ostrov, chtěl moc, kterou tady měl,“ řekl ponuře Ben.

„To není pravda, Benjamine. Moc měl i mimo Ostrov. Měl vliv a nesmírnou spoustu peněz. Kdyby mu šlo jen o moc, nemusel plýtvat penězi a energií na hledání Ostrova.“

Ben zavrtěl hlavou. Samozřejmě, že si o tom, co mu Eloise říkala, myslel své. Widmore nechtěl Ostrov, chtěl moc. Ale moc nebyla všechno. Chtěl se také pomstít Benovi, který ho veřejně potupil a z Ostrova ho vyhnal.  Ale teď Ben věděl, že neustálým kroužením okolo citlivého tématu ničeho nedosáhne. Diskuse se stáčet osobním směrem, kde Ben ztrácel klid a byl vůči Eloise možná až příliš kritický a útočný. Oba teď byli na stejné straně a nebylo moudré zabředat do starých křivd a chyb. Většina z toho, co se stalo, ani nebyla Eloisina vina; hodně věcí sice věděla, ale nemohla Widmora přesvědčit, aby se zuřivým hledáním Ostrova a Bena přestal. Přesvědčit o něčem Charlese Widmora bylo v podstatě nemožné.

„Víte, co nechápu?“ řekl po chvíli. „Vy jste věděla, kde Ostrov je. Sama jste nám to v tom kostele řekla. Ty vaše tabule, na kterých přeskakovaly souřadnice, přece ukazovaly, kde se Ostrov zrovna nachází. Tak proč jste Widmorovi nepomohla se tam vrátit?“

„Nemohl se vrátit, a zrovna ty bys, Bene, měl vědět proč,“ řekla Eloise ostře. „Sám víš, cos tenkrát udělal.“

Ben se znovu rozpomněl na dny, kdy Charlese Widmora poslal pryč. Neudělal jen to, že ho s ostudou zbavil moci a vykázal z Ostrova. Udělal ještě něco podstatnějšího. Pomohl mu v tom Richard, respektive Jacob. Strážce mohl lidi svým dotekem k Ostrovu přitáhnout, což dělal v případě kandidátů, ale stejně tak mohl lidi od Ostrova odpudit. Záleželo na tom, jakou energii do nich vložil.

Když Richard Jacoba požádal, aby Druhým umožnil jednou provždy skoncovat s dominantním a arogantním Widmorem, protože jim v Benovi vyrostl nový a nadějnější vůdce, Jacob to udělal. Richard s Benem Widmora odvedli k Jacobově jeskyni, dál musel Widmore pokračovat sám. Setkal se se Strážcem tváří v tvář, což bylo něco, čeho se už dlouho dožadoval. Ale nebylo to setkání, jaké by si Widmore představoval. Jacob mu neřekl ani slovo, jen se ho dotkl. Na rozdíl od doteku, kterým Jacob označoval kandidáty pro příchod na Ostrov, tenhle dotek znamenal vyhoštění a nemožnost návratu.

* * *

Ponorka Widmora dovezla do bývalé dharmské základny a tam byl ponechán svému osudu. Coby s vyhnancem se s ním už nikdo nebavil. Neznamenalo to pro něj praktické ohrožení a nedostatek; měl už tehdy síť firem, které spravoval během občasných cest na pevninu, a už tehdy to byl velice bohatý muž. Byl však potupený, ublížený a rozzuřený. Vyhledal Eloise a ani ji nemusel přesvědčovat, aby s ním opět začala spolupracovat. Eloise okamžitě poznala, jak hluboce zraněný Widmore je, a odpustila mu staré křivdy. Nedali se dohromady jako partneři, ale spíše jako spolupracovníci. Eloise pro Widmora sledovala polohu Ostrova a Widmore financoval studia a vědeckou kariéru jejich syna. Zároveň oba zpovzdálí sledovali Desmonda, o němž díky Eloisinům vhledům do paralelních realit věděli, že jednou bude vtažen do ostrovního dění a s nímž měli své plány.

Charles Widmore mohl tisíckrát vědět, kde Ostrov je, ale nemohl projít bariérou. Věděl, že existují okna, jimiž lze na Ostrov proniknout, a věděl přibližně, kde jsou. Mnoho z nich bylo v Tichém oceánu. Začal proto financovat a ovlivňovat závod jachet kolem světa – trasa vedla blízko několika silně aktivních oken a Widmore doufal, že některý z účastníků zaznamená něco, co ho přivede blíž. Když se do závodu přihlásil Desmond, vyprovokovaný Widmorovými urážkami, Widmore zajásal. Kdo jiný se mohl k Ostrovu přiblížit natolik, než člověk, který se tam kdysi narodil. Jenomže naděje pohasly ve chvíli, kdy Desmond zmizel i se svou lodí. Když s Eloise porovnali dosavadní průběh Desmondovy trasy a detekci otevřených oken, bylo jim jasné, co se stalo.

Když Desmond během své plavby zmizel, na Widmora udeřila dcera. Penelope byla jediný člověk, který s Widmorem dokázal do určité míry hnout – a povedlo se jí to i nyní. Prozradil jí, proč závod kolem světa vlastně organizoval, a také jí sdělil, že má podezření, co se mohlo stát Desmondovi. To Penelope stačilo. O Ostrově a jeho specifických projevech jinde po světě, díky nimž bylo možné nezvyklé dění na Ostrově sledovat, věděla od otce už dávno. Widmore již dříve za tím účelem vybudoval potřebnou sledovací síť stanic. Protože Penelope měla dostatek peněz, mohla si podobnou, i když skromnější síť zřídit i ona. Proto dokázala zaměřit přibližnou polohu Ostrova po anomálii, když Desmond vyhodil do vzduchu stanici Swan a poté se vydala na cestu do prázdna, ačkoli jí Widmore tvrdil, že Desmond je nejspíš po smrti. Byla to z jeho strany cílená lež - od Eloise věděl, že Penelopin expřítel žije na Ostrově a mačká tlačítko. Widmore si od toho sliboval, že se Penelope konečně vzdá a začne žít nový život, jenže ona otci nevěřila. Nevěděla, jak to ví, ale byla si jistá, že Desmond žije. Pouto dvojčat opět zafungovalo.

Dva roky byl klid. Ale po zmizení letu 815 zjistil Widmore díky síti monitorovacích stanic, že se na Ostrově něco děje. Čas, kdy zmizel let 815, detekce stop anomálie v době, kdy Desmond nestihl zadat čísla do počítače, a několik otevřených oken v oblasti Pacifiku, o nichž ho informovala Eloise, to vše přesně zapadlo dohromady a vedlo k jasným závěrům. Widmore pochopil díky Desmondovi, že cesta zpět vede přes jedince, kteří mají s Ostrovem určité pouto, a díky letu 815, že se musí jednat o větší skupinu osob. Ideálně o kombinaci obojího. Protože Eloise dovedla určit nejen to, kde jsou okna otevřena teď, ale i to, kde se v blízké budoucnosti otevřou, mohl začít připravovat svou první výpravu.

* * *

Tohle všechno Ben nevěděl a ani to vědět nepotřeboval. Zamyslel se nad jinou věcí.

„Proč jste se sem nevrátila vy? Vás přece nikdo nevyhostil. Věděla jste, kde Ostrov je, a mohla jste se sem dostat. Máte v sobě dost energie na to, abyste se sem vrátila sama.“

Eloise přikývla. „To je pravda. Nejprve jsem se sem nemohla vrátit kvůli Danielovi, Ostrov pro něj byl nebezpečný a já se o něj musela postarat. Později to nešlo kvůli Charlesovi. Sice jsme spolu nežili a náš vztah byl po lidské stránce dost poškozený, to nepopírám… ale stále jsme spolupracovali. Byla jsem poslední člověk, který ho pojil s Ostrovem. Nedokázala jsem ho definitivně opustit, věděla jsem, jaká rána by to pro něj byla. Navíc jsem tušila, co se bude dít, a že moje místo je na pevnině. Tam jsem mohla udělat vše, co bylo třeba.“

„Takže jste si nechala vybudovat sledovací stanici v Los Angeles. Nebo vám to zaplatil Widmore?“

„Lamp Post jsme nevybudovali my,“ namítla Eloise. „Byla to jedna z mála pevninských stanic Dharmy. Také věděli o určitých průnikových lokalitách a na několika místech zbudovali stanice. Lamp Post byla uzpůsobena k…“

„K určování polohy Ostrova, já vím.“

„Nebylo to vlastně úplně přesné,“ podotkla Eloise a upravila si vlasy. „Zařízení v Lamp Post nedetekovalo změny polohy Ostrova, ale změny polohy oken, jimiž bylo možné se v dané době na Ostrov dostat. Měnily se periodicky s určitou pravidelností a bylo možné tak odečíst, kdy a kde bude možné na Ostrov proniknout, pokud samozřejmě dáš dohromady správnou skupinu lidí.“

„Takže Ostrov sám se nepřesouval,“ přikývl zamyšleně Ben. Nepřekvapovalo ho to. Spíš mu nedávala smysl informace o tom, že Ostrov polohu měnil – vždyť pak by nebylo možné na Ostrov standardně přijíždět ponorkou v daných koridorech, jako to celé roky dělávala Dharma a pak i Druzí.

„Ne,“ potvrdila Eloise. „Souřadnice v Lamp Post se pořád měnily a jen blázen by věřil, že Ostrov svou polohu mění stejně rychle – po několika desítkách vteřin. Navíc když se Ostrov skutečně fyzicky přesune, provázejí to dost drastické průvodní jevy. Neušlo by to pozornosti.“

Ben zpozorněl. „Drastické průvodní jevy?“

Eloise si povzdychla. O tomhle příliš mluvit nechtěla, ale bylo jí jasné, že Ben se teď nedá odradit. „Fyzické přesouvání Ostrova je vždycky obrovský risk nejen z důvodu nestability na Ostrově a kvůli rozkolísání proudu energií, ale i kvůli čistě fyzikálním dopadům na zbytek světa.“ „Benjamine, kdy jsi otočil tím kolem a přesunul Ostrov?“

„Dvacátého šestého prosince,“ zamumlal Strážcův pobočník. Na ten den nemohl zapomenout.

„Víš, co se toho dne stalo mimo Ostrov?“

Ben se ušklíbl. „Nevím. Objevil jsem se v poušti a měl jsem jiné starosti. A navíc mě to posunulo v čase. Když jsem se vrátil do civilizace, opravdu jsem nepátral po tom, co se stalo před několika měsíci.“

* * *

„Ten den se pobřežím jihovýchodní Asie prohnala obrovská vlna tsunami, Benjamine. Vědci to vysvětlili podmořským zemětřesením. Ale co způsobilo to zemětřesení? Náhlé zmizení obrovské geologické masy. Zmizení Ostrova z dosavadního časoprostorového zakotvení. Ostrov byl bohužel na geologicky velmi citlivém místě na zlomu tektonických desek. Když zmizel, došlo k zemětřesení.“

Ben na ženu vytřeštil oči. O té přírodní katastrofě věděl. Ale nikdy si nedal do souvislosti přesné datum, kdy k ní došlo, a to, co se stalo na Ostrově. Mlhavě mu došlo, jak obrovská pohroma to byla, a jak šílené byly následky. V tu chvíli se jeho mysl od úvah odchýlila. Kdyby pokračoval, došlo by mu, že jejich manévr způsobil smrt desetitisíců lidí. Jenže nad tím nemělo smysl uvažovat, bylo to pryč, nebyl to úmysl a jen by ho to ochromilo. Benova mysl tentokrát zafungovala milosrdným, sebezáchovným způsobem.

 „Byl to Jacobův rozkaz,“ řekl bezvýrazně.

Eloise pokývala bílou hlavou. „To vím. Ale viděli jste Jacoba, jak to říká? Jsi si jistý, že to byl rozkaz vydaný Jacobem… a ne tím druhým?“

Ben se na ni podíval udiveně. Nikdy ho nenapadlo pochybovat o původci tehdejšího rozhodnutí.

„Můžeš se na to zeptat Hurleyho. Pokud to chápu dobře, ví o tom, co a proč dělal jeho předchůdce, jako by přebral jeho vzpomínky. Zeptej se ho. Pokud impuls k přesunutí Ostrova vydal Černý, dávalo by to smysl. Mohl doufat, že po přesunutí Ostrova dojde k uvolnění energetické vazby a on se konečně osvobodí. Jenže se to nestalo. Ostrov i se svou ochrannou bariérou se pravděpodobně posunul jinam, ale stále se držel vývěrů energetických proudů. “

                                                                                                * * *

Odpoledne se pomalu překlápělo k večeru. Večer nebyl dobrou dobou, kterou bylo záhodno trávit v džungli.  Eloise i Ben se vydali zpátky k úkrytu pod Sochou. Rozloučili se, Ben Druhým předal něco z kořisti, kterou přinesl z pastí v džungli, a sám zamířil zpět do Hurleyho tábora.

Hurley, Walt a Ben se usadili kolem ohně, připravovali si večeři a Ben jim tlumočil některé části dlouhé diskuse s Hawkingovou. Něco si zatím samozřejmě nechával pro sebe, protože je chtěl probrat až později jen s Hurleym.

V dálce se ozvalo zahučení a praskot stromů. Walt vyskočil.

„Zůstaň tady, Walte,“ zasáhl okamžitě Hurley. „Když jste se mnou, nemůže nic udělat.“

Walt se opět posadil, ale bylo vidět, že má strach. Přisunul se blíž k Benovi.

„Vydává se čím dál hlouběji do tvého území,“ poznamenal Ben směrem k Hurleymu. „Je čím dál opovážlivější.“

Hurley přikývl. „Já vím. Jestli to takhle půjde dál, budu se s ním muset setkat.“

Walt se zatvářil šokovaně. „To ne! To přece nemůžeš, Hurley!“

„Klid, Walte,“ řekl Hurley laskavě. „Můžu se s ním setkat. Můj předchůdce a jeho předchůdce si bývali hodně blízcí, setkávali se celkem pravidelně. Nemůžem si navzájem ublížit.“

„A myslíš, že to bude něco platné?“ zeptal se Ben a tvářil se pochybovačně. „Myslíš, že ho poprosíš jako svého dávného parťáka, aby se vrátil zpátky na svoje území, a nechal nás na pokoji?“

„Abych pravdu řekl, moc si od toho neslibuju,“ přiznal Hurley. „Mám to až jako poslední možnost.“

„To ho nemůžeme dostat někam, odkud nebude moct pryč?“ ozval se trochu beznadějně Walt. „Hurley, vždyť ty umíš dělat ty zóny, přes které se nedostane…“

„To umím,“ souhlasil Strážce. „Ale dělá se to jen výjimečně a v závažných situacích. Vlastně si tak trochu myslím, že důvodem jeho současnýho naštvání a drzosti je to, že jsem udělal ochranu kolem sídla Druhejch. Prostě… dovolil jsem si označkovat neutrální území, tak on mi teď za to leze do území, který dřív bylo spíš moje.“

„Ochranné zóny se navíc musí pravidelně obnovovat,“ doplnil Ben. „Kdybychom předělili Ostrov napůl, nedělali bychom pak nic jiného, než chodili podél linie a obnovovali ji. To nejde.“

„Stejně by ji jednou prolomil. Našel by si někoho, kdo linii může překročit, a nechal by ho ji narušit.“

„Neříkali jste, že v té staré vesnici byl plot, kterej nemohl překonat?“ ozval se Walt. „Kdyby se nám ho podařilo dostat dovnitř a plot spustit…“

„To nepřipadá v úvahu,“ zchladil chlapcovy úvahy Hurley. „Jednou by se dostal ven a začalo by peklo.“

„Navíc by se dostal ven jinudy. Jsou tam podzemní tunely, které se otevírají z Dharmavillu. Buď by si je otevřel sám, nebo by to pro něj udělala Claire nebo Kate,“ doplnil Ben. „Tohle opravdu nejde. A to ani nemluvím o tom, že plot je nejspíš po tom všem mimo provoz.“

Walt pokrčil rameny, ale jinak nevypadal, že by se ho odmítnutí nějak dotklo.

Ben uvažoval nahlas. „Kdybychom ho aspoň dokázali přimět, aby se držel na severu. Jenže to se nám nepovede. Silou ho nezatlačíme, vyjednávat…“ Jen se ironicky zasmál a mávl rukou, že něco takového vůbec nemá smysl.

Pak v úvahách pokračoval. „Aspoň kdyby se podařilo přimět je, aby se přestěhovali. I pro toho malého by to bylo lepší. Má vyrůstat v chatrči? Navíc jim utíká a dostává se i do míst, kde jsou energetické průsaky, a dostává záchvaty. Není to tam pro něj moc bezpečné.“

„Možná by to bylo nejlepší řešení,“ souhlasil Hurley. „Násilím nic nevyřešíme. Ale když se pokusíme dostat je do bezpečnějších míst, bude to snad mít dobrej vliv na Kate s Claire i na toho prcka. Třeba pak přestane i on s těma svýma výpravama.“

„Jenže jak je k tomu chceš přimět? Nemůžeš tam jen tak přijít a navrhnout, jestli by nechtěli jít bydlet do něčeho hezčího. Nevěřili by nám ani slovo. Představte si, kdyby teď k nám nakráčela Claire a začala nám vysvětlovat, že se máme přidat k nim. Čekali bychom jen to, kdy na nás z džungle vletí její stín a otluče nás o stromy.“

„Máme tam Kate,“ řekl Hurley. „Tý já věřím. Kdyby mohla, určitě by nám s tím pomohla. Ale bojím se, že teď nemůže nic.“

„Nemůže,“ potvrdil Ben. „Nebude riskovat, že Černého nebo Claire rozzlobí. Navíc je tam ta nejslabší. Claire má trochu lepší pozici než Kate, ale pořád je v podřízené pozici. A navíc Claire nebude chtít opustit svoje staré tábořiště. Myslím si, že tam zůstávají právě kvůli ní. Z nějakého důvodu si ji Černý vzal pod ochranu a chce ji mít co nejspokojenější a nejklidnější. Nevím proč, ale měl jsem z toho tenhle pocit.“

Hurley zamyšleně přikývl. „Znáte takový to rčení o krku, kterej hýbe hlavou? Tak to je teď možná Claire. Pokud máme něco ovlivnit, musí to být přes ni.“

„A jak nejlíp ovlivníš matku? Přes její dítě. Takže my musíme Claire nějak přesvědčit, že pro její dítě bude lepší, když si najdou jiné místo.“

„Musíme je oblafnout,“ řekl zamyšleně Walt, který už dlouho mlčel a přemýšlel.

„Walte, nemyslíš tím nějaké ty svoje snový blafáky, že ne? Víš sám, že to u Černýho nefunguje.“

Chlapec souhlasil. „To nefungovalo. Trochu jsem o tom přemýšlel. Říkali jste, že Černý umí číst myšlenky?“

Oba muži to potvrdili.

 „Takže když se někomu podívá do hlavy a zjistí, že tam je něco divnýho, jako třeba pokec se mnou, tak ho to vytočí. Ale co kdybych…“

Walt se naklonil a zašeptal pár vět do ucha nejdříve Hurleymu, pak i Benovi. Oběma mužům řekl totéž.

Hurley se na něj zadíval. „To možná není špatný nápad, Walte.“

„To není vůbec špatný nápad,“ řekl pomalu Ben. „Podle toho, co jsem tam viděl a co si pamatuju, bude pár podivných zmínek navíc, jako když přihodíš tady na pláž další hrst písku. Nikomu to nepřijde divné.“

Žádné komentáře:

Okomentovat