919 – Nemoc

Předchozího dne Eloise dokončila měření – třetí sérii na jihu. Předala výsledky Waltovi, aby je předal na pevninu.

Pak už na jihu zůstala – přemohla ji slabost. Po celých šest předchozích dní, kdy plnila Danielův pokyn, si to nepřipouštěla, ale teď už jí nic jiného nezbývalo. Zadání, které ji motivovalo, bylo splněné… a ona zůstala bez cíle a bez sil.

Hurley s Benem se tvářili chápavě, když jim řekla, že přespí v jejich táboře. Vzala si stan co nejdál od Walterova přístřešku. Dobře věděla, že za její slabost a nemoc – ano, teď si to konečně připustila, že je nemocná – může on, i když zcela nevědomky.

Jediný, komu Eloisin pobyt na jihu nedával smysl, tak byl Walt. Už nebyl dítě, aby si myslel, že je stará dáma jen unavená po všech těch měřeních. Ale až prvního rána poté, co u nich přebyla, zjistil, že se děje něco nezvyklého. Když si ráno odskočil na potřebu, uviděl Eloise zvracet na okraji džungle – velice decentně a jakoby stydlivě stála u jednoho stromu na kraji porostu, přidržovala se ho a překvapivě tiše a hladce se zbavovala předchozího pokusu o snídani.

„Vám je špatně, Eloise?“ zeptal se jí rozpačitě. „Snědla jste něco zkaženého, nebo…“

Dáma dokončila, co právě konala, pak si důstojně otřela ústa a smutně se na chlapce zadívala. „Pojďme do tábora, Walte. Všecko ti povím.“

Pak už to šlo ráz na ráz. Eloise všem třem mužům řekla to, co dva už věděli, jen to nechtěli vyslovit. Třetí se s tím musel nějak poprat. Ale ani pro nej – Walta – se nedalo říci, že by to byl šok. Už od té doby, co v džungli uviděl tu vidinu ženy s dcerou, věděl, že je něco špatně. Jen nevěděl co. Teď se to tedy dozvěděl.

„Z toho pásma uniká radioaktivní záření,“ řekla Eloise. Mluvila vyrovnaným tónem, jako by oznamovala, že v jejich bytovém domě na půl dne nepoteče voda kvůli havárii. „To bylo to, co jsme v posledních dnech s Richardem měřili. Hodnoty nejsou dobré. Mají vliv na živé organismy… včetně nás všech. Zamořené pásmo už je celkem rozsáhlé. Kontaminace je mírná, ale stejně z dlouhodobého hlediska není možné se tam dlouhodobě zdržovat, jíst potraviny a tak podobně.“

„Šíří se to?“ vytanulo na mysli Waltovi, jako by se to vylouplo odněkud z nánosů minulosti jako ořech ze slupky. O tom přece mluvily ty dvě ženy v jeho vizi.  

Eloise pomalu přikývla. „Zatím to spíše vypadá, že ano. V posledním měření se to sice podle všeho zastavilo, ale nemůžeme na to spoléhat. Budeme to dál sledovat. Nevím, na čem to závisí. Snad se to zastaví, nebo to alespoň bude dál zpomalovat.“

Ale taky by to mohlo zrychlit, napadlo Walta. Ale neřekl to. Všichni jako by vytušili, že panika a katastrofická proroctví jsou to poslední, co by jim teď mohlo pomoci, a vyhýbali se jim.

„Co můžeme dělat?“ zeptal se Hurley.

„Za prvé se musíme vyhýbat pásmu a jeho okolí. Zcela jednoznačně. Dokud to půjde, budu provádět měření z jihu a Richard ze severu, a od místa, kde naměříme byť jen mírný nárůst radiace, bude zákaz vstupu. Dále musíme je třeba, abychom se vyhýbali kontaminovaným…

…subjektům, chtěla říci Eloise, ale pak si uvědomila, že nemluví se svým synem. Odmlčela se a pak pokračovala: „Kontaminovaným… osobám. Ano,“ přikývla na Hurleyho, „tím myslím Waltera.“

„Walter?“ vykřikl Walt. „Ale to nejde, abychom se mu vyhejbali, když tady je s náma.“

„Já vím,“ přikývla Eloise. „Izolace je neproveditelná. Nicméně to vypadá, že během toho svého přesunu prošel místem s velice intenzivním zářením. Sám je kontaminovaný a teď to vyzařuje. Bohužel tím nechtěně ubližuje i nám ostatním. Je nemocný a někteří z nás onemocněli kvůli němu také."

„Takže ta vaše nevolnost…“ pochopil Walt.

„Ano,“ potvrdila stará žena a na chvíli se odmlčela. Pak konečně vyslovila to, na co myslela už minimálně pět dní. „Nemoc z ozáření.“

Zajíkla se, pak ale nabyla zpět svou rozvážnost a pokračovala. „Bohužel to snáším hůř než vy ostatní. Možná je to věkem, možná něčím jiným. Na tom teď ale nezáleží, stalo se, stalo se. Budu se od něj muset držet zpátky.“

Pak se po nich rozhlédla. „Měřila jsem hodnoty radiace i u vás. Benjamine… ty víš, jak na tom jsi.“

Ben beze slova přikývl.

„Neměl bys k tomu muži chodit. Pokud se mu vyhneš a pásmo se sem nedostane, je dobrá šance, že tvoje nemoc odezní a budeš v pořádku. Nějakou dobu budeš zesláblý a budeš mít poničenou imunitu, ale měl by ses z toho dostat. V Hugově blízkosti ano.“

Ben znovu přikývl. V očích ale měl pohled, který říkal něco jiného – že jí to utěšování nevěří, že dobře ví, co se děje.

„Hugo, ty jsi na tom dobře. Vypadá to, že jsi proti radiaci z nějakého záhadného důvodu plně imunní.“

Strážce pokrčil rameny. „Něco z toho mám v sobě. Voda vodu nenamočí,“ usmál se. Pak zvážněl. „Takže na Waltera budu dohlížet já.“

„A co já?“ neudržel se už Walt. „Jak jsem na tom já? A co Walter?“

„Ty to také zvládáš celkem dobře, Walte,“ řekla Eloise. „Jsi mladý a silný. A možná tam jsou i nějaké další vlivy, o kterých nevím,“ podívala se na chlapce a pak na Hurleyho. „Asi ses v poslední době taky necítil nejlíp, ale pokud nebudeš trávit příliš mnoho času s Walterem, měl by ses z toho dostat bez následků.“

„Ale… Walter…“ zajíkl se chlapec. V posledních dnech s mužem trávil docela dost času. Kresili si a Walter tak chlapci předal dost informací o svém příchodu na Ostrov i o svém předchozím životě.

„Měl by ses mu vyhýbat, chlapče. Walter je nemocný. Nejvíc z nás všech. Prošel místem, kde byl pravděpodobně vystaven dosti intenzivnímu záření, absorboval je a teď je vyzařuje kolem sebe.“

Walt se na ni díval vytřeštěně. „Chudák. Takže proto má ty popáleniny a boláky. Na těch částech těla, který neměl zakrytý. Proto se mu to nehojí, že to není od ohně, ale od jadernýho záření?“

„Ano,“ přikývla Eloise. „Radiační popáleniny se chovají jinak než běžné.“

„A padají mu vlasy,“ vzpomněl si Walt. „Když jsme včera odpoledne kreslili, jen se poškrábal za uchem a najednou měl ruku plnou vypadanejch vlasů.“

„Ano,“ přikývla Eloise. „Brzy přijde o všechny. A potom… potom se uvidí. Teď je v latentní fázi, kdy je mu zdánlivě lépe. Ale uvnitř těla se bojuje o všechno.“ Odolala nutkání poškrábat se také na temeni hlavy. Věděla, že i ona by mezi prsty našla chuchvalce stříbrných vlasů, stejně jako ráno, když se ve svém stanu snažila učesat. Nechtěla, aby to ostatní viděli.

 „Můžeme mu nějak pomoct?“ zeptal se váhavě Walt.

Eloise si povzdychla. „Je to dost těžké. Nadále se opětovně kontaminuje sám sebou, abych tak řekla. Ale ano, můžeme zkusit pár věcí. V první řadě mu odebrat staré oblečení, které je kontaminované, a pak jej přimět, aby se co nejčastěji koupal.“

„S těma bolákama,“ zaúpěl Walt. „A ve slaný vodě.“

„Nemusí se koupat ve slaný vodě,“ vstoupil do toho jemně Hurley. „V jeskyni je čistej pramen. Může se mejt tam.“

„Musíme pak jen zjistit, kam teče, abychom z něj potom nepili,“ poznamenal bezbarvým tónem Ben.

* * *

Pak se zeptal Hurley. „A co vy? Jak se dá pomoci vám? Vám všem?“

„Máme omezené možnosti,“ přiznala Eloise. „Na pevnině bychom dostali léky, odpovídající léčbu, ošetřující personál by měl protiradiační obleky. My tady můžeme dělat jen málo. Co je podstatné - musíme se snažit vyhýbat se Walterovi a pásmu. Alespoň my, kteří vykazujeme horší příznaky a máme horší hodnoty, Bene. A všichni bychom se měli modlit, aby se dál nešířilo z pásma.“

Walt zíral do temného prázdna vyhaslého ohniště, kolem kterého seděli. „Můžu za to já? Je to kvůli tomu, co jsem musel udělat tu noc?“

Eloise se rozhodla skrýt své pochyby a vystupovat znovu jako ta jistá, vědoucí žena. „Ne, Walte. Tohle jsi ty nezavinil. To, cos udělal, samo o sobě jadernou reakci rozhodně nezpůsobilo. Musely nastat i další vlivy, které způsobily, že se děje to, co se děje.“

Walt nejistě pokrčil rameny a neznatelně pokývl, pak začal špičkou nohy zadumaně postrkovat pár dávno vyhaslých uhlíků. Chtěl namítnout, že se u pásma něco dělo už od začátku, že je přece ale bolela hlava od prvních dnů, kdy se pohybovali kolem pásma, a že ty vidiny – žena a dívka – jim sdělovaly, že se NĚCO šíří, což přesně sedělo na radiační vyzařování vycházející z pásma, ještě předtím, než sem přišel Walter… ale nechal si to pro sebe. Věděl, že Eloise by mu ty pochybnosti vyvrátila, on by jí neuvěřil, ale dál by se nehádal, protože k hádkám o důsledcích radiačního zamoření neměl dost vědomostí. Jen některé  věci tušil. A tak neříkal nic.

Chvíli seděli všichni mlčky.

Ticho prolomily zvuky z Walterova stanu; muž se probudil po dlouhém spánku. Od té doby, co byl v Hurleyho táboře, spal pořád lépe a lépe. Walt se zvedl, že se k němu vydá.

Ben ho popadl za ruku a stáhl ho zpátky k vyhaslému ohništi. „Ještě chvilku, Walte. Chápu, že ti ten muž je blízký a chceš mu pomoct, i když… Ale měl bys vědět několik věcí. Zatím to snášíš dobře, ale… pokud se něco změní, tak to může mít trvalé následky. Vystavení radiaci má své nevratné důsledky. Můžeš mít napořád poškozené zdraví. A může se stát, že nikdy nebudeš moct mít děti, Walte.“

Walt se na Bena podíval, jako by mluvil cizí řečí. Pak prohlásil něco, z čeho Bena zamrazilo. „Já stejně žádný děti mít nebudu. Vidíš tady snad nějakou holku, která by do toho mohla jít se mnou?“ Pak si všiml Benova zaraženého výrazu a zmírnil. „Já vím, Bene, že to není sranda. Ale přece tady toho chudáka nenecháme sedět ve stanu samotnýho. On za to nemůže.“

Zvedl se a vydal se tam, kam měl už předtím namířeno.

„Vzal to docela dobře,“ poznamenala Eloise.

„Co mu zbývá,“ povzdychl si Ben.

U vyhaslého ohniště zůstali tři. Pak odešla i Eloise – řekla vše, co věděla a co říci chtěla. Ben s Hurleym osaměli.

„Je to v pytli, co?“ poznamenal po chvíli mlčení Hurley, ve snaze prolomit ticho.

 „Ani ne,“ řekl rezignovaně Ben. „Čekal jsem něco takového.“

Hurley se na něj zadíval. „Jak to myslíš?“

„Hurley, nebudem si lhát. Ostrov mi jde po krku. Z nějakého důvodu mě tohle místo nemá rádo, nebo mi nevěří, nebo jsem ho něčím rozzlobil, nazvi si to, jak chceš. Ale jde po mně. Už několikrát to málem dokázal. Když jsem byl dítě, postřelili mě. Měl jsem nádor na páteři a jen díky tomu, že jste tady ztroskotali, to Jack dokázal dát do pořádku. No… a teď se něco děje znova. Tohle místo, nebo ta síla, co mu vládne, teď už hraje na stejnou notu, Hugo. Našlo to účinnou metodu. Dokázalo mi vypěstovat nádor jednou, dokáže to i podruhé. Radiace je perfektní způsob, jak toho dosáhnout.“

„Ale ne, Bene. Tak to vůbec bejt nemusí,“ namítl Hurley.

„Hugo, mně nemusíš nic namlouvat,“ zadíval se na něj Ben pevně. „Já vím, jak to je. Vím, co se děje. Cítil jsem to i předtím.“

„Jenže tenkrát jsi neměl na svý straně Strážce. Jacob vás chával jako rybičky v akváriu, ať děláte, co umíte, ale nezasahoval do ničeho. Teď je to jinak. Pomůžu ti, Bene.“

Ben se na Strážce zahleděl znovu a pochybovačně. Sice mu strašně chtěl věřit, ale nešlo to. Myslíš, že jsi silnější než Ostrov? Než to, co jím prochází a co ti dalo moc?

Ale mlčel.

* * *

Z praktického hlediska se den příliš neodlišoval od těch předchozích. Odlišné bylo jen to, že u nich den trávila Eloise. Většinu dne odpočívala. Odpoledne do jižního tábora dorazil Richard, kterého zajímalo, jak se vůdkyni daří. Pobyl v táboře, promluvili spolu s Eloise a on pak odešel. Eloise jej instruovala, aby každý den sledoval v okolí severního tábora pod Sochou hodnoty radiace. Pokud by překročily určitou hodnotu, měl zavelet k evakuaci zbylých Druhých. Ona sama odmítala Ostrov opustit, ale nechtěla zničit život dalším lidem. Poslat je v případě nebezpečí na Hydru bylo to nejrozumnější, co se dalo dělat.

Walt, navzdory všem varováním, po snídani odešel do stanu a trávil čas s Walterem. Když mu Hugo donesl hromádku čistého oblečení, kterou dali dohromady s Benem během hledání po neobydlených stanech, Walt mu obrázky vysvětlil, co má dělat. Jít s ním k jeskyni, svléknout se, pečlivě se umýt a vydrbat hrstmi písku, obléknout si čisté oblečení a to staré odnést zpět. U zdroje vody je nechávat nechtěli.

Walter neprotestoval a instrukce splnil. Až když se Hurley, který po koupeli přišel do jeho stanu, zahleděl i na Walterův batoh a další věci, které si s sebou přinesl, začal muž klást odpor. Popadl své věci do náručí a jasně dával najevo, že se jich nevzdá.

Hurley usoudil, že po Walterovi nemůže chtít všecko. I to, že byl ochoten se mýt v ledové vodě a že se převlékl, byl úspěch. Nechal ho tedy v jeho stanu. Walt mu nadále dělal společnost. Po zbytek dne si kreslili a Walt učil Waltera základům angličtiny, což ho v posledních dnech začalo dost bavit. Večer, když Hurley přišel dát muži dobrou noc, se Walter poprvé pokusil o svá první anglická slova. „Good night Hugo,“ řekl lámaně.

Hurley se zářivě usmál. „Good night, Walter,“ řekl co nejsrozumitelněji a sevřel Walterovi pevně ruku. Čert vem něakou radiaci. Walt měl pravdu – nemohli toho muže odříznout od své malé společnosti, i když pro ně jeho přítomnost znamenala riziko. On je potřeboval a nemohl za to, co s sebou přinesl.

* * *

Snesl se večer. Walt se pečlivě umyl v oceánu, převlékl se a denní oblečení vypral v přílivu a položil na vyhřáté skály, aby začalo schnout. S naprostou přirozeností souhlasil s tím, že když trvá na trávení času s Walterem, bude se poté důsledně dekontaminovat.

Walt, Hurley, Ben a Eloise se sešli u ohně. Eloise s Benem se tiše o čemsi bavili, Hurley zíral na hvězdnou oblohu, Walt o čemsi přemítal. Pak promluvil. „Asi bych se měl podívat do L. A., jestli nám něco neodepsali na ty výsledky měření. Co myslíte?“

Eloise se vytrhla z rozhovoru. „Ano, chlapče, to by bylo rozumné. Můžeš to udělat hned?“

„Asi jo,“ pokrčil rameny Walt. „Je mi docela fajn. Myslím, že spojení na nakouknutí a přečtení jednoho vzkazu zvládnu.“

Odebrali se tedy do Waltova stanu. Chlapec si v posledních dnech zvykl na to, že už při navazování spojení nebyl sám. Nejprve k sobě pustil Hurleyho, který mu v kritických dnech dodával energii dotekem, a pak zjistil, že snese i další pozorovatele. Když navazovali spojení naposled a Eloise mu diktovala naměřené hodnoty, zjistil dokonce, že mu ani nevadí, když jej další přítomní vyrušují a mluví na něj. Jeho telekinetické schopnosti se na Ostrově rozvíjely, aniž by musel něco zásadního dělat.

Walt se usadil na svém kavalci a začal si představovat Chrisin obývací pokoj. Představa mu v mysli vyskočila jako na povel a on se do ní vnořil. Tablet, naprostý středobod jeho vhledů, ležel na konferenčním stolku. Ale něco bylo jinak. V obraze někdo byl.

Walt se nejprve věnoval zprávám. Zkontroloval tablet a s údivem zjistil, že nedostal odpověď. Jako poslední v textovém dokumentu stále byla jeho poslední zpráva o hodnotách, naměřených na Ostrově. Absence odpovědi se ho trochu dotkla. Sdělil jim z Ostrova tak důležité věci… a oni se ani neobtěžovali mu cokoli odepsat.

„Nic neodpověděli,“ řekl tiše směrem k pozorovatelům. „Ale… počkejte ještě. Něco se tam děje.“

Hurley, Ben i Eloise chlapce napjatě pozorovali. Zíral soustředěně do tmy plátna svého stanového přístřešku.

„Co se tam děje, Walte?“

„Je tam Dan,“ prohlásil chlapec naprosto nevzrušeným tónem, jako když pozorovatel velice zajímavého dění pod mikroskopem odosobněně komentuje dění ve zkoumaném vzorku.

„Cože?“ zamrkala Eloise překvapeně.

„Je tam váš Dan,“ zopakoval Walt. „Podle všeho spí. Vypadá trochu… unaveně.“

Eloise nevěřícně potřásla hlavou. „Daniel tam je? Vždyť přece… ty nahlížíš do bytu k té ženě, je to tak?“

„Jo,“ odtušil Walt. „Asi je u ní, no.“

Eloise se zatvářila pohoršeně. „Ale to přece…“

Pak do konverzace vstoupil Hurley. „Co se tam děje dalšího?“

„Nic zvláštního,“ řekl Walt soustředěně. Usoudil, že informace o třech prázdných lahvích vína, stojících na stolku vedle pohovky, na které spal oblečený Daniel s oteklým obličejem, nikomu ku prospěchu nebude. Walt v sobě našel jakousi mladickou spikleneckou loajalitu. Aťsi jemu bylo jen čtrnáct a tamtomu mladému vědci třicet. Walt ho najednou viděl jako někoho, kdo se rozhodl dělat něco nestandardního… někoho, kdo porušil pravidla a kdo si rozhodně nezasloužil být napráskán své všetečné mámě. Lidé od určitého věku potřebují určitou míru svobody.

„Nic zvláštního,“ zopakoval tedy po chvíli. „Je tam klid. Vypadá to tam jako normálně, tablet je na tom samým místě jako vždycky. Zprávu si přečetli. Kurzor je jinde, než kde jsem ho nechal já.“

„Ale… proč neodpověděli?“ přemítal Ben. „My tu máme večer, a oni by teď měli mít noc. Měli spoustu času na to, aby odpověděli. Proč to neudělali? I kdyby během dne byli někde pryč, tak na to měli celý večer.“

Walt byl rád, že jeho vizi nikdo další nevidí. Jemu samozřejmě bylo zcela jasné, proč nikdo neodpověděl – on by v průběhu konzumace několika lahví vína také asi nikomu neodepisoval na zprávu s hodnotami radiace. Tohle ale jako důvod rozhodně říci nechtěl.

Pak si uvědomil něco dalšího a to něco zapadlo jako kostička puzzle vedle toho, co před chvíli řekl Ben. „Ne,“ pronesl Walt pomalu a zamyšleně. „Není noc. Vidím okna – venku je šero. Určitě není noc. Moment, kouknu se na ten tablet, tam musí bejt čas.“

Znovu se zaměřil na detail. Za okamžik už věděl.

„Je po šestý večer. Asi měli nějakou náročnou práci nebo tak něco. Vypadá to, že se Dan na chvíli natáhl na pohovku a prostě vytuhnul. Usnul,“ dodal směrem k Eloise.

„Já vím, co znamená vytuhnout,“ odtušila poněkud nevrle stará dáma. „Ale… tohle je prostě divné. Celé je to strašně divné." Hurley předpokládal, že Eloise naváže na Benovu úvahu o čase, ovšem zmýlil se. Eloise teď měla jiné starosti. "Co má co dělat v cizím bytě? To děvče do toho vůbec neměli zatahovat,“ zamumlala sama pro sebe. Vyčítavě pohlédla na Walta, ale ten už ji opět nevnímal a dál se soustředil na svůj vhled.

Chvíli mlčel. Pak si oddychl. „Tak, napsal jsem jim krátkou zprávu,“ prohlásil. „Jestli mají nějaký rady, co bysme teď měli dělat. A ať se nám ozvou.“

„Jo, dobře,“ přikývl Hurley. „Víc teď asi dělat nemůžeme.“ U poslední věty se zahleděl na Eloise. Ani Strázce si očividně nepřál, aby se Danielova matka teď zatěžovala věcmi, které nemohla ovlivnit, a do kterých jí, při vší úctě, nic nebylo.

„Tak já odtamtud padám. Můžu nakouknout zase zítra nebo pozítří.“

Walt se na svém kavalci protáhl a praštil sebou na záda. Ostatní pochopili a začali se sbírat k odchodu. Všem popřál dobrou noc. Jako poslední odcházela Eloise, která se stále tvářila mírně šokovaně a pohoršeně.

Walt se k ní z kavalce naklonil a poznamenal, jako by jí odhaloval uklidňující rozuzlení nějakého poťouchlého žertu: „Nebojte. Byl v tom obýváku sám.“

„Dobrou noc, chlapče,“ odvětila chladně vůdkyně Druhých.

* * *

Venku zavládla další celkem klidná noc. Walter, Walt a Eloise spali ve svých stanech, Hurley seděl na svém oblíbeném místě na útesech a Ben u ohně. Stále přemýšlel nad tím, co řekl Walt v průběhu vize. Je po šestý večer.

Ben byl opakovaně svědkem průchodů z Ostrova do vnějšího světa a věděl, jaký má být časový posun mezi Ostrovem a světem. Určitě ne takový, aby v Los Angeles měli šest večer… místo jedné v noci. Něco bylo špatně. Hodně špatně.