819 - Konference

Dalšího dne se šestice v Chrisině příbytku rozdělila na dvě skupiny. Desmond se zavřel do pokoje se Sawyerem a Milesem a probírali tam, co dál. Desmond na internetu objevil společnost, pořádající v Los Angeles kurzy první pomoci, vedené armádními vysloužilci, což se mu značně zamlouvalo. Už si zjišťoval termíny a s uspokojením zjistil, že by to mohl stihnout během několika dnů, ještě před Vánocemi.

S kurzy obranné a taktické střelby a sebeobrany to bylo horší. Desmond si prošel kalifornské předpisy pro držení zbraní a zjistil, že dosud v podstatě neustále porušovali místní zákony, už jen tím, že zbraně měli u sebe bez patřičných povolení. Došel k závěru, že pro absolvování výcviku bude lepší vypravit se do jiného, zbraňově liberálnějšího státu, kde nebudou muset splňovat tolik přísné podmínky. Desmond otevřel svůj notebook.

„Tohle se mi líbí,“ řekl a ukázal dvěma parťákům webové stránky společnosti pořádající střelecké kurzy. „Sídlí ve Phoenixu, což je asi den cesty odtud. Po novém roce bychom mohli začít. Mají kurzy taktický střelby a sebeobrany pro pokročilý – tam byste se měli vypravit vy dva. Já s Frankem bychom si měli dát udržovací kurz pro ty, co už s tím někdy něco měli do činění. A pro Dana a Chris by se hodily aspoň úplný základy.“

„Agentka bude střílet?“ nadzvedl obočí Sawyer.

„Bude fajn, když bude aspoň vědět, co s tím má dělat,“ odtušil Desmond. „Snad se toho aspoň nebude bát jako Dan.“

Sawyer se uchechtl. „Ta se bát nebude, to mi věř. Bude se jí to líbit.“

* * *

Druhá trojice seděla v obýváku. Daniel na svém notebooku sledoval seriál, k tomu četl Chrisiny poznámky a občas si i on sám něco poznamenal. Vypadal nesmírně zaujatě.

Chris procházela obálky z krabice a snažila se jednotlivé případy třídit do skupin. S jednou obálkou zašla za Frankem.

„Podívej, co jsem našla. Zmizení letadla z roku 1950. Jak je možný, že nám to uniklo?“

„Let 2501,“ přečetl pilot nadpis obálky a vytáhl prvních několik listů. „Michiganský jezero… jo, o tom už jsem slyšel. Ale to není zmizení se vším všudy. Našli tenkrát nějaký malý kusy trosek. Proto jsme to nezařadili do tvojí mapy.“

Dívka prolistovala obsah obálky. Bylo v ní několik novinových výstřižků a také kopie vyšetřovací zprávy o rutinním letu z New Yorku do Seattlu, který nad Michiganským jezerem zmizel. Nikdy se nenašly větší kusy trosek ani těl obětí, pouze drobné fragmenty. Pozorně se materiály probírala. „Když to nebylo prostý zmizení, tak tam musí být něco dalšího, kvůli čemu to do tohohle výběru zahrnuli,“ přemýšlela nahlas. Přitáhla si svůj laptop a chvíli hledala na internetu.

„Ale,“ podivila se po chvíli. „Před pár měsíci našli archeologové na dně jezera nějakou starou kamennou stavbu, snad řadu kamenů s rytinama.“

„Ukaž mu to,“ kývl Frank směrem k Danielovi.

„Teď ho nebudu rušit,“ zavrtěla hlavou Chris. „Přijde mi ale, že to dává smysl. Letecká nehoda a částečný zmizení, divný místo, kde se našly pravěký relikty… Zapadá to mezi ty ostatní spisy.“

Obálka teď perfektně zapadala do sbírky informací o rituálních místech, podivných skalních útvarech nebo kamenných řadách a kruzích opředených nevysvětlitelnými událostmi. Chris se rozhodla událost přidat do své mapy.

Zrovna když se skláněla nad mapou a lepila do ní štítek s informacemi o události, vkráčel do obýváku Sawyer. Zvědavě jí nakoukl přes rameno. „To je někde u Velkejch jezer, ne? Pokud si dobře pamatuju, tak tam mívala Dharma pevninský výzkumný středisko. Aspoň kdysi v sedmdesátejch letech.“

„Cože?“

„Jo. Když jsme byli na Ostrově, víš v který době… tak se tam dělávaly výzkumy, na který na Ostrově nebylo zázemí. Občas tam někdo z Ostrova odjel a přijel. Bylo to v Ann Arbor, myslím.“

Chris si na podrobné online mapě dohledala přesnou pozici. Město, u něhož měla Dharma svou základnu, bylo asi sto kilometrů od Michiganského jezera a trasa nešťastného letu 2501 vedla přímo přes město nebo v jeho těsném okolí.

* * *

Odpoledne Chris s Danielem prošli svoje dílčí závěry a rozplánovali, co řeknou ostatním. Na večer svolal Daniel všecky do obýváku. „Díky, že jste si udělali čas,“ zahájil. Připadal si jako organizátor neoficiální vědecké konference. „Chtěl bych… teda chtěli bychom vám s Chris a s Frankem ukázat, co jsme zatím našli. A pak vám nastíníme, jak si myslím… teda myslíme, že bychom mohli pokračovat.“

Prezentující trojice seděla u Chrisina pracovního stolu, kde byl velký monitor. Natočili jej tak, aby na něj druhá skupina dobře viděla. Chris si přitáhla svoje poznámky a krabici se spisy.

„Takže… začali jsme hledat místa, kde dochází k divnejm událostem. Zmizení, světelný úkazy, nevysvětlitelný nehody… a podobně. Sami jsme našli několik incidentů, a pak se objevila ta krabice s dharmským archivem, která to perfektně doplnila. Dělá nám to několik velkejch lokalit. Podívejte.“

Chris ukázala svou mapu. Některé lokality skutečně byly posety značkami víc, než jiné.

Pak ukázal Daniel druhou mapu, nalezenou v dharmské stanici pod Lamp Post. Danielova mapa se šrafovanými oblastmi a s několika konkrétními značkami vázanými na konkrétní události se do velké míry kryla s tou Chrisinou.

Dívka postupně popsala jednotlivé lokality.

Austrálie. Dvě oblasti obklopující výrazné skalní útvary. Kalkajaka alias Black Mountain a Uluru alias Ayers Rock. Místa obklopená legendami o tajemných úkazech, zmizeních osob, místa, považovaná domorodci za posvátná.

Oblast Polynésie a Mikronésie. Ostrovní nekropole opředené hrůznými pověstmi domorodců. Lokalita mezi Fidži a Marshallovými ostrovy, kde opakovaně mizely lety dopravních letadel.

Pás Kalifornie, táhnoucí se od severu nad Los Angeles, až po horský hřeben Sierra Nevady. Nenápadná místa s geomagnetickými anomáliemi, mizení malých letadel a lidí v horách.

Legendární oblast Bermudského trojúhelníku. Opakovaná mizení lodí a letadel, hlášení podivných světelných úkazů na moři i na obloze.

Oblast Velkých jezer. Zmizení letu 2501, nalezené útvary na dně Michiganského jezera, hlášení magnetických anomálií, výzkumné středisko Dharmy.

Evropa. Několik míst v Británii a na severu Francie. Pravěké megalitické stavby jako Stonehenge, kamenné řady ve Francii, ale i mnohé další. Roztroušené menší oblasti ve středu a na východě Evropy. Staré pevnosti, mytické hory, místa, kde lidé mizeli a zase se objevovali, popisovali propady časem, vidiny událostí z historie nebo legend, případně podivné světelné úkazy.

Rusko a polární oblasti. Záhadná úmrtí hned několika expedic a polárních výprav, hlášení podivných světelných jevů, geomagnetické anomálie, dodnes neobjasněný výbuch v sibiřské tajze ze začátku 20. století.

Málo zmapované byly jen oblasti Afriky a Asie. Ale po tom všem, co Chris viděla a našla, si nemyslela, že by to bylo proto, že by tam k podobným věcem nedocházelo. Jen se nedostaly do hledáčku jejich pátrací skupiny a dharmských archivářů.

Na seznamu bylo vidět, že jej zpracovávala organizace sídlící v USA. Zároveň ale bylo poznat, že organizace měla dobrou zpravodajskou síť, sahající nejspíš až do armádních struktur, ale také na lokální úroveň – ve spisech byly desítky kopií z lokálních novin, zapsané vzpomínky místních, povídání emigrantů z jiných kontinentů a materiály z dalších různorodých zdrojů.

* * *

První, faktografická část improvizované konference, byla přijata bez větších námitek. Pak se slova ujal Daniel. „Doteď jsme uvažovali o událostech, které jsou dobře doložené. Ale, jak víte, pracovali jsme i s místy, která figurují v určitých příbězích. K tomu vám něco povím já.“

„Zatím jsme pečlivě prošli dva fiktivní prameny – seriál Twin Peaks a komplex příběhů Howarda Phillipse Lovecrafta.“

Sawyer si vzpomněl na Danielovu matku a její rozčilení na Ostrově. Mladý vědátor se tím očividně nedal zastrašit. 

Daniel se napil, aby zahnal doznívající chřipkový chrapot, a pokračoval. „Je na nich zajímavé hlavně to, jak zapadají do faktů, které známe my z vlastních zkušeností z Ostrova, nebo opět kopírují vytipovaná místa, o kterých mluvila Chris. Odlehlé lesy na severu USA, polární oblasti, Polynésie, Nová Anglie. Místní lidé si o těch místech vyprávějí pověsti a mluví o nich jako o místech, kam se nemá chodit a kde se dějí divné věci. Mizejí tam lidé nebo dochází k nevysvětleným úmrtím. A místa, kde objevují světelné úkazy nebo věci, které tam nemají být. Nebo věci, které… vůbec nemají být.“

Podíval se na Chris. Ta plynule navázala.

„Ty věci, které nemají být, tomu jsem tak začala říkat já,“ přiznala trochu rozpačitě dívka. „Někteří z vás ví, někteří ne… že od tý doby, co jste tady, se mi několikrát zdálo o Ostrově a o něčem, co vypadalo jako černej kouř. Bylo mi to strašně vzdáleně povědomý. A pak jsem přišla na to, co mi to připomíná.“

Zalistovala v knize a přečetla pasáž z Lovecrafta.

„Když jsem to kdysi četla, představovala jsem si to úplně stejně, jako v těch snech,“ pokračovala pak. „Máme tady autora, co píše o výpravách na bohem i lidma zapomenutý místo, kde se dějou divný věci, a do toho se tam odehrávaj vize divnejch a přitom strašně podobnejch věcí, o kterejch se lidi neopováží ani fantazírovat. Obrovský nepopsatelný černý věci, který by neměly být. A zároveň věci, který se dovedou zhmotnit v cokoli, co tě napadne.“

Desmond, který vše až doteď soustředěně sledoval, se ozval. „Říkáš, že sis takhle kdysi představovala to lovecraftovský monstrum,“ podotkl. „Není možné, že se ti v těch snech o Waltovi jen oživilo něco, co sis už kdysi představovala sama?“

Chris zatřásla hlavou. „To si nemyslím. Jsou to už roky, co jsem to četla, a nikdy se mi nic takovýho nezdálo. Kdyby ses mě ještě před pár dny zeptal, co si pamatuju z Lovecrafta, tohle bych ti určitě neřekla. Zdálo se mi to v době, kdy jste mi ještě o té černé věci na Ostrově nic neřekli. A navíc to byl sen, kterej souvisí s Waltem. A zdálo se mi to opakovaně. To… nejsou náhody, Desmonde, a ty sám to myslím taky dobře víš.“

Velitel výpravy dobře věděl, na co dívka naráží. Po chvíli neznatelně přikývl a znovu se opřel o ruku, sevřenou v pěst.

 „Celý to sedí v mnoha ohledech,“ pokračovala Chris. „Lovecraft svý díla situoval do Nové Anglie, do ostrovních lokalit v Polynésii a Mikronésii a do polárních oblastí. To hrubě odpovídá jak událostem z vašeho Ostrova, tak našim faktograficky vytyčenejm lokalitám.“

Daniel vstoupil do jejího výkladu. „Mám k tomu dvě poznámky. První věc – všecky kompletní Lovecraftovy spisy míval můj otec ve své pracovně. Beletrii nikdy nečetl, ale tohle měl. Druhá věc – vzpomínáte si, jak na zmínku o Lovecraftovi reagovala moje matka na Ostrově?“

Sawyer se ušklíbl.

„Chris, máš nějaký případy v Nové Anglii?“ vypálil nečekaně Miles.

„Něco tam bylo, moment, hned to najdu,“ odtušila dívka a zalistovala poznámkami. „Tady. Bridgewaterský trojúhelník v Massachusetts a Benningtonský trojúhelník ve Vermontu. V obou lidi opakovaně hlásí světelný úkazy, ohnivý koule, UFO, poltregeisty a podobný věci. Domorodí obyvatelé ta místa považovali za prokletý a nechodili tam. Ale zajímavý je hlavně to druhý místo. Na konci 40. let tam zmizelo několik lidí. Dělo se to v lokalitě s centrem kolem Glastenbury Mountain.“

Daniel zvedl prst, jako by chtěl zareagovat, ale pak se rozhodl dívku nepřerušovat. Jen se zatvářil způsobem, který říká „pozor, tohle je důležité.“

„Když jseš u Nový Anglie a vymyšlenejch příběhů, nezapomeň na starýho dobrýho Steva Kinga,“ využil její odmlky Sawyer a skočil jí do výkladu. „Takový Derry, to je taky fajn místo plný příšer a neštěstí. Pokud Kinga inspirovalo nějaký skutečný město, tak bych tam teda žít nechtěl.“

„Stephen King,“ řekla Chris zamyšleně a pomalu. „Jo… u toho by se asi taky něco našlo. No, tak fajn, aspoň vím, na co se zaměřit teď.“

„S tím počkej, Chris. Možná budeme mít plno jiné práce. Nejsem si jistý, zda teď má cenu pátrat v příbězích, když se můžeme pustit do skutečných událostí z míst, která máme vytipovaná.“ řekl Daniel. „Ale nejprve dokončíme souhrn z fiktivních zdrojů, jestli souhlasíte.“

* * *

„Nakonec tady máme fiktivní lokalitu u hranic s Kanadou někde na severu státu Washington,“ ujal se znovu výkladu fyzik. „Všichni jste aspoň některé díly z Twin Peaks viděli. Shrnu to aspoň stručně: ten seriál se odehrává v městečku obklopeném lesy, kde se objevují světelné a jiné úkazy, kde lidé mají vize, ztrácejí ponětí o čase, mizí a pak nedovedou vysvětlit, kde byli. Někteří se stávají obětí posedlosti nějakou entitou a pak dělají příšerné věci. Zabíjejí, ubližují. Některá místa v okolí jsou od nepaměti pokreslena starými symboly. Místní původní obyvatelé si o těch místech vypráví legendy. Ve 2. polovině 20. století tam měla armáda provádět nějaké tajné výzkumy a zachytit vysílání bez zjevného zdroje.“

Do vyprávění vstoupil Frank, který doteď spíš jen souhlasně přikyvoval. „Tohle by vám mohlo něco připomínat.“ Zadíval se na Sawyera a Milese.

Slova se opět ujal Daniel. „Všechy tyhle jevy jsou soustředěné kolem určitých lokalit. Na těch se mají nacházet… no, nazvěme to průchody. Průchody do jiných světů nebo dimenzí. Jedním z míst průchodů v seriálu bylo místo jménem Glastonburský háj. Mimochodem, nezapomněli jste, jak se jmenoval ten vrchol v benningtonské lokalitě, o které mluvila Chris, že ne?“

„Předpokládám, že shoda s Glastonbury v Británii je čistě náhodná,“ utrousil Desmond sarkasticky.

Po malé odmlce do vyprávění vstoupila Chris. Okopávala roh stolu s monitorem, když přiznávala, že se jí v poslední fázi pátrání nezadařilo tak, jak si představovala. „Snažila jsem se vytipovat místo, který by splňovalo základní věci popsané v seriálu – oblast se starým indiánským osídlením, severozápad Států nedaleko hranic s Kanadou, odlehlé malé město v lesích, obklopené členitým terénem, řeky, jeskyně, ideálně i vodopád. A dějiště divných událostí., Ale nic jsem nenašla.“ Zatvářila se trochu zklamaně.

„To vůbec nevadí, Chris,“ oslovil ji Daniel. "Není to faktografický pramen, takže nemůžeme brát všecko doslova." 

Bývalá novinářka se zašklebila. "To vím. Vím, co je spolehlivej zdroj a co ne. Jen jsem to chtěla zkusit." 

"Nechci tím říct, že neumíš pracovat se zdroji. Dokonce si myslím něco podobného jako ty, totiž že to místo, kterým se tvůrci inspirovali, opravdu existuje. Ale nejspíš neplatí všechny charakteristiky. Těch proměnných tam je tolik, že stačí vypustit nebo změnit jednu... a dostane tě to úplně jinam." 

Dívka neochotně přikývla a fyzik pokračoval. 

„Naším cílem není odhalit všechna konkrétní místa, která se stala předzvěstí vyprávění. Důležité je, že vidíme určité rysy a ty nám opakovaně vystupují i v konkrétních případech a lokalitách. Můžeme na ta místa vyrazit a provést pár experimentů. A snad se aspoň na některých místech trefíme do období aktivity.“

„Myslíš něco jako v tom seriálu, jak tam říkali, že je nutný být v určitou chvíli na určitým místě?“ vzpomněl si Frank.

„Ano,“ přikývl Daniel. „To, co se na těch místech děje a vyzařuje, nemá stále stejnou intenzitu. Viděli jste to i v kostele. Dosavadní převládající názor je, že to má především časově periodický průběh, pokud to tedy něco nevychýlí.“

„Jako ty altadenský anomálie způsobené tím, co se děje na Ostrově,“ skočila mu do řeči Chris.

„Ano. Takže to ovlivňuje čas,“ Daniel počítal na prstech, aby ho ostatní lépe vnímali. „Nestandardní incidenty, které se odehrály na jiných místech, to za druhé. A za třetí… lze se domnívat, že to závisí i na konkrétním jedinci, který se v lokalitě ocitne. Je dost případů, kdy se do míst vypravily skupiny lidí, ale zvláštní věci se staly jen některým. Může se to odvíjet od jejich osobního nastavení, citlivosti, zkušeností nebo podle toho, co právě prožívají.“

„Myslíš to s tou láskou, co otevírá jedny dveře, a strachem, co otevírá ty druhý?“ vzpomněl si Frank.

Daniel opět souhlasně přikývl. „Pokud připustíme, že aktivace určitých míst a jevů je vázána na určitý duševní stav nebo převažující pocit, začnou některé věci dávat smysl i v případě Ostrova a průchodů z něj. Dost možná to začne dávat smysl i jiným událostem, jako jsou nevysvětlená zmizení lidí.“

Chris na něj opět navázala, i přes předchozí přiznání neúspěchu se nevzdávala. „Jasně. Ztratíš se ve vermontským lese, o kterým se vyprávějí děsivý příběhy… a proto, že se bojíš, se ti něco stane. Vlastně si tu divnou událost přivoláš sám.“

„Přesně tak. Tvoje citové rozpoložení a to, na co se soustředíš, přivodí to, co se ti stane.“ Daniel se rozhlédl po svých parťácích z Ostrova. „Pamatujete si, co nám matka zdůrazňovala, když jsme odcházeli z Ostrova? Ať se soustředíme jen na to jedno místo, kam se chceme dostat. Ať nemyslíme na nic jiného. Proč asi?“

* * *

Domluvili. Chvíli bylo ticho. Pak se ozval Sawyer. „Tak fajn, agenti. Odvedli jste docela obstojnej kousek práce, to se musí nechat. Ale… co teď s tím? Kam se chceš posunout, Danny? Chceš si vyrazit někam do neznáma, počkat u díry do jinýho divnýho místa a ulovit si tu černou mrchu z hororovejch tunelů?“

Daniel se nedal rozhodit. „Lovit v žádném případě teď nic nebudu. O tom, co se takto specificky vyskytuje na Ostrově a možná snad i někde jinde, toho víme tak málo, že se tím v tuhle chvíli zabývat nemůžeme. Ne, začneme od klidnějších věcí, které už známe a se kterými umíme nějak pracovat.“

„A to?“ nadzvihl Sawyer obočí.

„Máme několik jasně daných lokalit, které jsou nám v tuto chvíli dobře dostupné,“ odvětil Daniel. „Chci tam vyrazit a provést tam nějaká měření a experimenty, jak jsem už říkal. Rád bych začal tím místem v Sierra Nevadě, kde se stala ta nehoda těm chlapcům v osmasedmdesátém.“

„A co tam? Zjistíš, že tam vyvěrá ostrovní energie? Nebo nevyvěrá?“

„Ano. Rád bych na místě zjistil, jak to vypadá, a případně v jaké periodické fázi tamní aktivita zrovna je. Od toho se dá dál odvíjet,“ řekl Daniel. Odkašlal si. „Ale jsou i další možnosti. Teoreticky vzato… pokud bude dál fungovat komunikace mezi námi a Ostrovem, můžeme vyzkoušet širší spektrum experimentů. Kdybychom našli cestu, jak některé věci koordinovat… mohl bych pak zkoušet, jak na sebe některé jevy navazují, jak spolu interagují, jak je lze posilovat nebo neutralizovat. Nechci teď nic slibovat, ale… tohle je cesta, kterou můžeme zjistit, jak řešit věci na Ostrově, a jak to zjistit mimo Ostrov.“

„Altadena nestačí?“

„Nestačí,“ řekl Daniel. „V Altadeně můžu měřit intenzitu prosakujícího záření, ale podle všeho to není natolik intenzivní, aby se s tím pojily další jevy, které také potřebuju zkoumat. Potřebujeme… trochu aktivnější místo.“

Sawyer letmo poslouchal Danielův výklad. Jeho přirovnání k aktivním místům mu evokovalo vyhaslé a aktivní sopky. Vzpomněl si na dávnou vzpomínku ze školních let – ohnivý pás sopek na ostrovech v Indickém a Tichém oceánu… V hlavě mu neodbytně vytanula představa Daniela, kterak se proplétá mezi létajícími kameny a proudy lávy na vrcholku sopky. Mladý šílený vědec, který si neustále hraje s ohněm. V minulé verzi to byla atomová bomba, teď… co to mělo být teď?

Sawyer zatřásl hlavou, aby představy zahnal. Tohle byla cesta k připomíní věcí, které si už připomínat nechtěl, a které mohly všecko zkazit. Nesměl myslet na to, že Julietinu smrt svým způsobem kdysi zavinil Daniel.

Raději na vědce kývl: „Ukaž mi tu svoji dharmskou mapu, Muldere.“ Daniel se se zatvářil překvapeně z nové přezdívky, ale pak se natáhl a mapu mu podal. Sawyer ji chvíli zkoumal.

„Hezký. Kolik případů jste tam měli v těch spisech, Scullyová?“

„Patnáct,“ odvětila dívka. „Už jsem to protřídila do tematickejch skupin, jak jsem říkala.“

„Půjč mi je na chvíli.“

Zkoumal mapu a letmo listoval obálkami. Na tváři se mu začal pomalu rozlévat lehce překvapený výraz. Prolistoval a přepočítal je ještě jednou.

„Poslouchejte, vy dva agenti vědátoři,“ prohlásil pak. „Zdá se mi to, nebo vám jeden spis chybí? Patnáct obálek, ale šestnáct čísel na mapě.“

„Cože?“ Daniel i Chris to vykřikli současně a vrhli se k Sawyerovi.

„No jo,“ pronesla šokovaně Chris. „Jak jsem si toho mohla…“ Dál už nepokračovala. Věděla, proč si toho nevšimla – v posledních dnech toho řešila tolik, že přehlédnutí jednoho číselného nesouladu bylo zcela pochopitelné. Ale věděla, že tohle přehlédnout neměla. Mohlo ji sice utěšovat, že to přehlédl i Frank a dokonce i Daniel… ale byla to chabá útěcha. Dívka jen těžko skryla zklamání a rozzlobení.

Daniel, jak se zdálo, byl nad takové pocity povznesený. Okamžitě popadl mapu a seznam dharmských obálek se spisy. Chvíli oba dokumenty porovnával.

„Je to tak. Chybí jedna obálka, přesněji řečeno číslo osm. A tady je incident, ke kterému nemáme spis.“ Zapíchl prst do mapy. „Philadelphia.“

* * *

Hovor nad mapami a obálkami odumřel. Daniel se upřeně díval kamsi do prázdna a bloudil někde v myšlenkách, Chris si připadala, že vlastně ve všech ohledech neuspěla - nenašla reálné Twin Peaks a co hůře, nevšimla si jednoho chybějícího spisu, a připadala si naprosto neschopně. Frank s Milesem listovali Chrisinými poznámkami k případům, které zůstaly ležet na stole.

Pak se ozval Desmond. Měl pocit, že by měl tenhle večer nějak uzavřít.

„Tak jo. Tohle je dobrej začátek, myslím, Dane, ten tvůj plán dává smysl. Když chceš vyrazit do hor… tak vyrazíme do hor.“ Jeho bratr spokojeně přikývl.

„Ale nebude to hned. Předtím musíme vyřešit několik dalších věcí. Některý se vám asi nebudou líbit, ale jinak to nejde. Poslouchejte.“

Seznámil je s plánem na absolvování kurzů střelby. Sawyer s Milesem o plánu věděli už od rána. Ani Franka to nepřekvapilo. Velice klidně to přijala i Chris. „Jo, jsem pro. To dává smysl,“ řekla stručně. Jen Daniel se pokusil něco namítnout, ale bratrův pohled ho uzemnil.

„Druhá věc je…“ pokračoval Desmond a přelétl očima k dívce, „že si budeme muset najít jiné bydlení.“

„Ale vždyť…“

„Ne, Chris,“ uťal ji velitel, „žádný námitky. Poslouchej mě. O některých věcech tady rozhoduju já a vy se to musíte naučit přijímat. Vím, že to nezní dobře, ale rozhodující slovo tady mám já. Takovej byl rozkaz a tak to zůstane.“

Dívka uhnula pohledem a po chvíli neochotně přikývla. Desmond pokračoval, i když mírněji. „Takže říkám, že se přestěhujeme. Jsme už u tebe dost dlouho. Navíc budou Vánoce. Nejsme rodina, jsme něco jako kolegové. Ty pojedeš ke své rodině a my budeme mít svoje aktivity.“

Pak se přece jen trochu usmál, když viděl, jak zkroušeně se dívka tváří. „Jinak se na práci skupiny nic nezmění. Ty, Dan a Frank budete dál pátrat. Budeme jezdit sem nebo ty budeš jezdit za náma. A po novém roce nebo nejpozději do poloviny ledna bychom stejně měli všichni vyrazit do terénu. První v plánu je Sierra Nevada… a pak se uvidí.“