1004 – Sierra Whiskey

Chris se vřítila do společenské místnosti motelu, kde bydleli v Oroville, jako velká voda. Předpokládala, že její parťáci budou právě tam, a nemýlila se. V místnosti posedávali Sawyer, Miles a Frank a sledovali nějakou televizní soutěž.

„Kde je Des s Danem?“ vypálila bývalá novinářka, hned jak vlétla do místnosti.

Sawyer nadzvedl obočí. „Ale ale ale, to vypadá naléhavě. Zjistilas něco?“

„Jo,“ přitakala dívka rychle. „Kde jsou? Ty dva u toho potřebuju především.“

„Kde by byli. Ve svým pokoji,“ odtušil Sawyer jako by trochu dotčeně.

Dívka oddupala do schodů a zabušila na dveře obou bratrů. Otevřel Desmond. „Tak co?“

„Desi, budu potřebovat nějaký peníze,“ vybalila na něj okamžitě.

„Počkej, počkej,“ klidnil ji. „Co se děje?“

„Fotky,“ vydechla dívka. „Budu potřebovat fotovýbavu.“

„Máš přece svý profi vybavení,“ namítl nechápavě Desmond.

„Ne, budu potřebovat novej foťák, filmy a…“

„Zbláznila ses? Ty chceš fotit na film? To dneska ještě někdo dělá?“

„Ne, ne, já myslím, že to chápu,“ vstoupil do zmatené konverzace Daniel, který se vynořil za Desmondem. Upřel na dívku soustředěný pohled. „Analogové focení, že? Nezávislé na bateriích.“

Novinářka přikývla, až jí poskočil ohon, do něhož měla pevně svázané vlasy.

„Asi potřebuju něco vysvětlit. Jdem dolů,“ rozhodl Desmond.

* * *

Za pár minut už seděli všichni dole. Chris stále jen stěží skrývala vzrušení.

„Ten policajt. Úplně na konci z něj vypadlo, že skoro všecky fotky, který tam tenkrát udělali, byly nepoužitelný, osvícený.“

„Dal ti nějaké?“ zareagoval okamžitě Daniel.                        

„Ne, zůstaly ve spisu v policejním archivu,“ zavrtěla hlavou. „Slíbil mi, že se pokusí do archivu vypravit a z několika fotek udělat kopie, ale…“

„Osvícený fotky,“ odfrkl Sawyer. „Nějakej policajt to zvrtal, to je všecko.“

„To se mně podle popisu nezdá. Byly na prý tom fleky. Nebylo to osvícený celý, jako když si na ruličku filmu posvítíš světlem.“

„To zní, jako by sis na ruličku filmu fakt někdy posvítila,“ zaujalo Franka. „Ty umíš klasickou analogovou fotku?“

„Jo,“ přisvědčila dívka. „Na vysoké jsem to měla jako volitelnej předmět. Dost mě to bavilo.“

„Tak na tohle chceš nový vybavení,“ pochopil Desmond. „Chceš zkusit, jestli něco takovýho vyfotíš i teď?“

„Přesně tak,“ souhlasila dívka.

„To je obrovsky důležitá informace, Chris,“ zadíval se na ni upřeně Daniel. „Analogový film je na ozáření extrémně citlivý, to je pravda. A klasický fotoaparát je mechanická záležitost, takže se zbavíme té nepříjemnosti s vybíjením baterií. Pokud se ti podaří něco nafotit a na snímcích se objeví něco podobného jako tenkrát, může to být důkaz toho, že se tehdy dělo něco podobného jako teď.“

Novinářka jen vážně přikývla.

Desmond ukázal na Milese. „Dáš Chris nějaký peníze. Kolik na to budeš potřebovat?“

„Pár tisíc by mělo stačit,“ řekla dívka. „Do zítřka si najdu nějakej fotobazar v okolí a zítra tam vyjedu. Snad budou mít i vybavení na vyvolávání filmů a fotek. Ale nevím, jak tady udělám temnou komoru.“

Daniel se klidně ozval. „Seženeme ti černý samet.“

„Ona chce fotky vyvolávat, ne pózovat na romantický foceníčko, vědátore,“ ušklíbl se Sawyer.

Daniel lehce zrůžověl. „Já vím, Jime. Černý samet je perfektní světelný izolant. Pohltí většinu zbytkového světla zvenčí. Když budeš mít nosnou konstrukci, něco jako velký stan, který přetáhneme černým sametem, mělo by ti to vytvořit dostatečné podmínky, Chris.“

„To zní bezvadně, Dane,“ zazářila dívka. „Pomůžeš mi s tím, prosím?“

Fyzik se už nadechoval, aby přitakal, ale do hovoru vstoupil Desmond. „Dane, ty budeš mít dost práce s měřením, ne? Neříkals, že zítra v noci už chceš vyrazit na terénní práce?“

Daniel neochotně přisvědčil. Záměru pomoci Chris vybudovat temnou komoru z pohltivého materiálu se tedy ujal Frank. „Pomůžu ti s tím, holka. Nezní to jako extrémně těžká věc. Kdysi jsem si s kamarádem v garáži stavěl vlastní letadlo, taky jsme u toho potahovali konstrukci plátnem. Takový doupě z dek nemůže být o nic moc těžší.“

„Tak jo,“ uzavřel vzrušenou diskusi Desmond. „Parádní práce, Chris. Uvidíme, co ti z toho fotopokusu vyjde. Zmapuj si, jaký budeš potřebovat vybavení a zítra se dej do shánění. Ráno vyjedeme všichni, seženem i věci na noc v terénu pro Dana a Jima, a pak se ty dáš do práce a my můžeme jet měřit v pěti. Je to tak, Dane?“

Fyzik listoval zápisníkem. „Ano, to by mělo stačit. Budu chtít pokračovat v mapovacím měření a experimentech směrem do lesa a do lokalit E a F. Zítra večer bych rád měl ze všech lokalit nabrána ta ostrá měření, která jsme udělali dnes na místě C. Snad to půjde relativně rychle.“

„Pokud zase nebude nějaký neplánovaný vzrůšo jako dneska,“ ozval se Miles.

„To, že jsme zachytili výraznou anomálii dnes, neznamená, že se to bude dít i zítra,“ odtušil Daniel. „Ty jevy nemusí být kontinuální ani pravidelné.“

„Uvidíme,“ uzavřel Desmond. „Rozpouštím poradu. Nechci nikomu do ničeho kecat, ale pokud vy dva, Dane a Jime, máte zítra v noci být venku a měřit, na vašem místě bych se dneska pořádně vyspal.“

* * *

Ráno vyrazili. Chris zůstala v motelu – předběžný průzkum ukázal, že sehnat veškeré vybavení nebude tak jednoduché a že nejspíš bude muset nakupovat až ve vzdáleném a výrazně větším Sacramentu. „Zkusím si to objednat a zítra tam kdyžtak zajedu,“ prohlásila s rezignovaným výrazem.

„Nic jinýho dělat nemůžeš,“ souhlasil s ní Desmond. „Zítra si klidně vezmi svoje auto. Dan se Sawyerem budou stejně dospávat noční práci, takže jedno auto do hor bude stačit.“

Pětice se vypravila do orovillského nákupního centra a sehnala dvě sady zimního kempovacího vybavení – teplé péřové spacáky, tlusté izolační podložky, nepromokavé bivakovací pytle, plachty a nějaké zásoby. Pak se vydali do hor nad Oroville s měřicím vybavení.

Ukázalo se, že je tak málo sněhu, že ani nepotřebovali sněžné skútry, aby se dostali do lokalit v horách mimo cesty. Daniel každému členovi výpravy určil dvě až tři krabice s vybavením, to jim pečlivě rozmístil do batohů a vyrazili.

Našli několik dalších anomálních lokalit, rozprostřených na trase D – F, ale na žádné z nich zrovna nezaznamenali ani výrazné záření, ani vibrace, magnetismus a další projevy. Daniel si všude provedl standardní, asi hodinové kolečko měření, nasbíral nějaké vzorky a zaučil Milese a Franka do měření potřebných parametrů. „Moc mi pomůže, když mi tahle měření budete moct udělat opakovaně i zítra a pozítří, když tady nebudu. Budu díky tomu mít k dispozici kontinuální data.“

Skončili kolem čtvrté hodiny večerní, když už se blížilo večerní šero, v lokalitě kolem místa C. Daniel se Sawyerem se začali připravovat k první noci v terénu. Našli příhodné místo, dostatečně ploché a obklopené stromy, k němuž se dalo přijet autem a zároveň bylo nedaleko od detekovaného Sawyer-Milesova průsaku, jak mu začali říkat podle objevitelů. Pak vyskládali z outlanderu kempovací výbavu, navlékli se do teplého zimního oblečení a Daniel se dal do výběru nejpotřebnějšího měřicího vybavení.

Zatímco fyzik přebíral přístroje, světelné zdroje, zápisníky a další potřeby, Sawyer si od Milese vzal druhou zbraň a několik plných zásobníků. K tomu si přibral i několik výstražných světlic. Světlice uložil do batohu, pak se zamyslel, pohrabal se v něm a až když se dokutal až na dno, spokojeně zamručel. Vytáhl ze dna batohu velký lovecký nůž v pevném pouzdře. Zastrčil jej do venkovní kapsy batohu a hodil batoh na zem vedle auta.

Desmond si Sawyera vzal stranou. „Jime, dávej na Dana pozor. Když se zabere do práce, umí zapomenout na celej svět.“

„Jsem si všiml,“ odtušil Sawyer. „Neboj, Scotty, ohlídám ho. Od toho tady jsem.“

Velitel se na něj pevně zadíval. Sawyer mu pohled vrátil.

„Jsem rád, žes včera byl u tý jeho divný anomálie s vibracema a tím vším,“ pokračoval pak Desmond. „Kdyby se v noci dělo něco podobnýho, dostaň ho odtamtud za každou cenu, jasný? I kdybys ho měl něčím praštit po hlavě, kdyby s ním nebyla řeč.“

„Bude mi největším potěšením,“ prohlásil Sawyer rozhodně. Desmond si nebyl jist, zda se Sawyerovo potěšení vztahuje k variantě záchrany Daniela z hypotetické anomálie, nebo k variantě praštění Daniela něčím po hlavě, ale v tuto chvíli to bylo vlastně jedno.

* * *

Desmond, Miles a Frank se vrátili do hotelu. Odvezli obě auta a Sawyer s Danielem na provizorním tábořišti osaměli. Než se úplně setmělo, připravil si Daniel na měřicí pozice stojany na přístroje. Samotné vybavení zatím nechal v krabicích na nepromokavých podložkách a zastínil vše plachtami pro případ sněžení. Do kapes teplé zimní bundy si nastrkal základní přenosné detektory a zkontroloval, že má připravené svítilny včetně chemických.

„Sedni, Danny. Večeře,“ mávl na něj Sawyer a ukázal k rozdělanému ohništi. Daniel zkontroloval čas (pořídil si za tímto účelem starodávné natahovací hodinky) a když zjistil, že má do začátku měření ještě dost času, bez přemlouvání se usadil na své podložce a převzal od Sawyera klacek s napíchutým sendvičem, který dopoledne koupili v orovillském supermarketu. „Není to zrovna vybraný menu, ale aspoň to bude teplý,“ pokrčil Sawyer rameny.

„Když dělám na experimentech, jím většinou ještě horší věci,“ přiznal Daniel.

„No jo, Angličan. Víš, co se o vás Britech říká?“ zatvářil se poťouchle Sawyer.

„Asi toho bude hodně, ale nevím, co přesně myslíš teď.“

„Že z vás vynikající námořníky a objevitele udělaly dvě věci. Chutnost britský kuchyně a krása britskejch žen.“ Sawyer se zachechtal a sundal z klacku svůj sendvič.

Daniel se pobaveně usmál, ale nijak to nekomentoval. I on se zakousl do své večeře. Najedli se v tichu. Noční tmou se nesly běžné zvuky lesa – semtam něco zachrastilo, praskla větev, sesunula se hromádka sněhu. Byl klid.

Pak ticho prolomil Daniel. „Můžu se tě na něco zeptat, Jime?“

Sawyer si přes ramena hodil spacák, pohodlně se usadil a kývl na souhlas.

„Proč jsi sem se mnou chtěl jít?“

„Protože někdo s tebou jít musel. Pokud se něco podělá, tak to sám nedáš.“

„To vím, ale proč zrovna ty? Pochopil jsem, že táboření zrovna není tvoje záliba. Proč jsi se mnou neposlal Milese?“

„Mám pro to svý důvody,“ odtušil Sawyer.

Daniel také sáhl po spacáku, od země šel chlad. „Přemýšlel jsem o tom. Vidím několik variant. První – myslíš, že tu může dojít k něčem opravdu ošklivému a věříš víc sobě, než Milesovi, že krizovou situaci zvládneš líp.“

„No, v podstatě jo,“ přisvědčil Sawyer. „A jaký jsou ty další verze?“

„Druhá – vidíš v něčem riziko přímo pro Milese a nechceš ho tomu vystavovat. A třetí – z něakého důvodu se mnou chceš být sám.“

Sawyer se tvářil pobaveně, ale k žádné z verzí se nepřiklonil. „Mysli si, co chceš. Máš s tím problém, že jsem s tebou sem jel já?“

Daniel se zadíval do zmenšujících se plamenů. „Mám-li být upřímný, tak ano.“

Sawyerovi zmizelo pobavení z tváře. „Ty se mnou máš problém? Fakt? To tě tak moc vytáčím?“

„To není ten hlavní důvod,“ odtušil Daniel, ačkoli nepopřel výrok, že ho Sawyer vytáčí. „Nechci, aby se s tebou něco stalo, Jime. Jsi náš hlavní zdroj informací. Byl jsi na Ostrově po nejdelší dobu a nejvíc jsi toho tam zažil. Jsi naše živoucí paměť a já potřebuju, abys jí i zůstal.“

Sawyer na něj překvapeně zíral. Tohle ho nikdy nenapadlo. „Takže já jsem váš živoucí archiv,“ zatřásl hlavou. „To teda pěkně děkuju.“

Daniel pokrčil rameny.

Sawyer sáhl do svého batohu a vytáhl láhev whisky. Napil se a podal láhev Danielovi. „Dáš si taky?“

„Ne, díky,“ odmítl Daniel.

„Damned Danny,“ ušklíbl se Sawyer. „To si budu brát osobně. Se Scullyovou jsi popíjel.“

„To byla jiná situace.“

„Jasně,“ protáhl Sawyer pochybovačně.

„Byl víkend a neměl jsem před sebou práci,“ pokrčil rameny Daniel. „Teď si opravdu dát nemůžu. Alkohol mě uspává a já potřebuju zůstat pozorný.“

Sawyer se znovu natáhl k batohu a zalovil v něm. „Tak když si nedáš whisky, tak tady máš něco pro hodný kluky. Myslel jsem na všecko,“ zachechtal se a kroutil rukou, jak táhl skrz další obsah batohu cosi velkého. Daniel ho udiveně pozoroval.

„Na, chytej,“ rozmáchl se konečně a hodil po něm velký pytel. „Vsadím se, že to z anglickejch internátních škol neznáš.“

Daniel chytil sáček marshmallows a rozesmál se. „To se… peče na ohni, nebo jak že se to dělá?“

„Chytrej kluk,“ přisvědčil Sawyer. „Ale ať ti neblafnou, je to hned. Na zdraví,“ zvedl směrem k němu svou lahev.

„Na zdraví. Dík, Jime.“

Chvíli bylo ticho, narušované jen lesními zvuky a škvařícím se cukrem na Danielových bonbonech. „Není to špatné,“ prohlásil vědec spokojeně s pusou plnou zkaramelizovaných cukrovinek.

„Stejně je to zvláštní,“ protáhl se Sawyer.

„Co myslíš?“

„Tohle všechno a jak se to všecko v životě mění. Krmím tě tady bonbónama jako starší brácha nebo velkej spolužák mentor, jak to na těch vašich školách máte… a přitom kdybysme se v tý škole fakt potkali, nejspíš by ses na mě koukal pěkně seshora jako na blbečka, co sotva prolejzá z ročníku do ročníku.“

Daniel pomalu zvedl hlavu od plamenů a další porce marshmallows. „A ty bys mě šikanoval a vysmíval se mi do šprtů.“

Sawyer udělal něco hodně neobvyklého – uhnul pohledem. „Nejspíš jo,“ připustil. „Bylo to to jediný, jak jsem se uměl bránit, když jsem měl pocit příkoří. Nejlepší obrana je útok, znáš to.“

„To nevím,“ pokrčil rameny Daniel. „Každopádně teď na tom vlastně ani nezáleží. Nejsme děti ve škole. Ještě, že tak. Teď je to s tebou docela snesitelné.“

„To má bejt poděkování za večeři a za společnost?“ uchechtl se Sawyer.

„V podstatě ano.“ Daniel mu podal klacek s několika opečenými bonbony, rychle se podíval na hodinky a pak zahrabal hlouběji do spacáku. Na chvíli se zase rozhostilo ticho.

„Ty, vědátore?“

„Hm?“

„Co Scullyová?“

„Vypadá to, že bude v pořádku. Konstantoidy snad fungují.“

„To jsem nemyslel,“ ušklíbl se Sawyer. „Jak jste na tom?“

Daniel zamrkal. „Jak to myslíš?“

„Ty víš jak.“

„Hm… nijak. Nebo spíš pořád stejně.“

„Nekecej. Byli jste spolu celej předminulej víkend a vrátili jste se jako dva spiklenci.“

„To byla výjimečná situace.“

Sawyer postavil svou whisky na zem, až to žuchlo, a šel k věci. „Přestaň kličkovat, Danny. Líbí se ti přece, ne?“

Daniel se díval kamsi do lesa.

„Vidíš, nepopřels to. Na tom nic není, že se ti líbí,“ trval na svém Sawyer. „Je to pěkná holka.“

„Tak proč si s ní nezačneš sám?“ odsekl trošku podrážděně vědec.

„Není můj typ. A taky na to teď úplně nemám náladu.“

Opět se rozhostilo ticho, tentokrát lehce napjaté. Hovor skončil tam, kde skončit logicky musel, a ani jednoho z mužů to nezavedlo do úplně příjemné situace. Danielovi se sice Sawyerův výslech vůbec nezamlouval, ale podařilo se mu jeho útoky odvrátit a vyhmátnout parťákovo citlivé místo. Ale Sawyer se stáhnout nehodlal, zvědavost mu to nedovolila. Po chvíli se k tématu opět vrátil.

„Neříkej mi, žes byl celej víkend sám s holkou, která se ti líbí, ona tě ošetřovala, popíjeli jste, užívali jste si muziku… a ty ses jí ani jednou nepokusil dát pusu. Pokud jseš aspoň trochu normální, tak to prostě není možný.“

„Ne, Jime, nepokusil,“ podíval se na něj Daniel pohledem, v němž byla patrná docházející trpělivost. „Už jen proto, že s tímhle,“ ukázal si na jizvu na rtu, „by se to dělalo dost špatně.“

„Na tom něco je,“ uznal Sawyer. „Ale tak mi neříkej, že sis to aspoň nepředstavil.“

Daniel ze sebe shodil spacák a vstal. „Díky za společnost, Jime, ale je čas skončit,“ protáhl se. „Budu se muset pustit do těch měření. Budu se pohybovat tady v okolí, jak jsme se domluvili, dobře?“

* * *

Sawyer se natáhl na podložce, jednu pistoli měl v kapse, druhou nataženou vedle hlavy, a odpočíval s přivřenýma očima. Doopravdy ale nespal, vnímal vzdálené probleskování silné čelovky, zvuky lesa, Danielovy vzdálené pomalé kroky a občasné pípání přístrojů. Jakmile se ozvalo něco nestandardního, hned kontroloval situaci. „Dobrý, Danny?“

„Ano,“ odpovídal důsledně Daniel s tím, že zakopl nebo mu upadla část vybavení nebo něco podobného. Obešel si pokaždé asi hodinové kolečko, pak se vrátil do tábora, na chvíli zalezl do spacího pytle, aby se zahřál, a pak vyrazil na další obchůzku.

Skončil kolem čtvrté hodiny ranní. Opět pobalil své přístroje do batohu a velké tašky a pak v matném světle přenosné svítilny kontroloval svoje zápisky. Všecko bylo v normě, jen zóna kolem hlavního anomálního průsaku podle naměřených hodnot vypadala, jako by se během noci střídavě mírně zmenšovala a zvětšovala.  Ale nic nedunělo, intenzita světla se neměnila, neobjevila se radiace ani magnetismus. Fyzik vlastně ani nevěděl, jestli je spokojený nebo ne – první noc měření neodhalila nic nestandardního. Na jednu stranu byl rád, že se anomálie zklidnila a snad nehrozí žádné riziko, na straně druhé jej mrzelo, že nic nezjistil.

Daniel si přisedl blíž k ohni, protože se do něj začínala dávat zima. Mrzlo a oheň už dávno vyhasl. Šustění jeho věcí probralo Sawyera z polospánku.

„Zima, co, Danny?“

Vědec, kterému z bundy koukaly jen oči a nos a od úst mu šla pára, přikývl. „Větší, než jsem čekal.“

„Jsme ti to říkali, že tady bude zima. A je nad ránem, to je vždycky nejhorší,“ konstatoval Sawyer. Pak ožil. „Počkej, vždyť sis s sebou bral termosku s kafem. Máš to ve svým báglu. Vybal to!“

Daniel se ošil. „Hm… už jsem to v noci vypil. Potřeboval jsem zůstat vzhůru.“

„Sakra, vždyť toho byl snad litr, Danny,“ zavrčel Sawyer zklamaným tónem. „Myslel jsem, že mně taky něco necháš.“

„Promiň, Jime,“ zatvářil se Daniel omluvně. „Přiložím aspoň něco na oheň.“

„Tohle už se ti nerozhoří, Danny,“ prohlásil Sawyer rezignovaně a také se vyhrabal ze spacáku. „Musíme to rozdělat znova. Kurva, to je zima.“

Za pár minut se jim sice povedlo oheň znovu rozdělat, ale navlhlé, ze země sesbírané dřevo spíš už jen čoudilo, než aby hořelo. „Zítra si musíme nasbírat zásobu na celou noc,“ otřásl se Sawyer. Daniel naproti němu jen nepatrně přikývl, aby z tepla spacáku a oblečení náhodou nevykoukl ven větším kusem pokožky, než bylo nutné.

„No nic, teď není čas na hrdinství,“ prohlásil po chvíli drkotání zuby Sawyer. Vytáhl svou lahev, v níž byly skoro ještě tři čtvrtiny obsahu. „Na, vědátore, teď už si dej a nekecej.“

Tentokrát už Daniel neprotestoval.

* * *

Čekání na svítání bylo skoro nekonečné. Když pro ně v osm ráno přijel zbytek skupiny, Sawyer s Danielem ani nebyli schopni pobalit své věci. Daniel se okamžitě rozběhl do outlanderu a přitiskl prochladlé prsty k topení, Sawyer sebou hodil na sedačku spolujezdce v druhém autě a toužebně se zadíval na Chris. „Kafe! Jedem!“

Dívka se zatvářila chápavě a soucitně. „Jen co ti dva sbalej vaše nocoviště.“ Zapnula topení naplno, Desmond s Frankem rychle naházeli nesbalené kempovací vybavení do kufrů obou aut, zaházeli ohniště sněhem a rozjeli se k Oroville.

Po pořádné snídani a dávce horkých nápojů se skupina vrátila do motelu a Sawyer s Danielem šli spát. Sawyer ještě zaúkoloval Chris, která odjížděla sama do Sacramenta pro fotografické vybavení, aby jim pořídila kempovací vařič, kotlík a zásobu kávy a čaje. Zbylá trojice jela provádět další měření podle Danielových instrukcí. Vědec po určitém váhání souhlasil, že už nebudou bazírovat na původně stanovených dvojicích, které měly plnit funkci konstant, a že mohou vyrazit sami – jen Desmond musel ukázat své konstantoidy. Daniel terénní skupině také připomněl to, že se v blízkosti průsakových lokalit nesmějí pohybovat se zbraněmi.

Po čtvrté hodině odpolední se vrátili s vybitými telefony a zápisníky plnými naměřených hodnot. Daniel, který se mezitím stihl trochu vyspat, byl už zase čilý a po aktuálních datech jen skočil. Letmo si je projel, přikyvoval, udělal si několik stran poznámek do zápisníku a opět si sbalil svůj měřicí batoh na noc. Daty z předchozí noci a uplynulého dne nakrmil software ve svém notebooku a spustil výpočty. V dohodnutý čas pak vyzvedl Sawyera – ospalého, ale nachystaného – a vydali se k odjezdu. Sawyer ještě zabušil na Chrisiny dveře. Otevřela po delší chvíli.

 „Máš, Scullyová?“ zatvářil se Sawyer zvědavě.

„Jo,“ zazubila se a podala mu tašku s vařičem a zásobami horkých nápojů. „Máte tam i horkou čokoládu v prášku, cukr vám možná v noci přijde k duhu.“

„Ty jseš prostě skvělá,“ prohlásil vděčně Sawyer. „Danny, Scullyová nás zachránila.“

Vědec si tak přízemních věcí nevšímal. Očividně ho cosi zaujalo v Chrisině pokoji, kam teď zvědavě nakukoval. Bylo tam podivné šero. „Můžu dál?“ dožadoval se.

„Jo, ale nerozsvěcej, prosím,“ upozornila ho dívka.  Odvedla oba účastníky noční výpravy do svého zešeřelého pokoje se zataženými závěsy a zamířila ke dveřím do koupelny. Místo látkového závěsu, který tam měl být standardně, tam teď visel těžký a bohatě nařasený černý samet. „Chvilku tady počkejte. Je tam málo místa,“ upřesnila.

Vklouzla do koupelny a bylo slyšet šátrání, pak cvaknutí. „Dobrý, pojďte sem. Opatrně a hlavně venku nerozsvěcejte,“ zdůraznila znovu.

Daniel a Sawyer vkročili za dívkou do maličké koupelny zalité červeným světlem. Žárovka ve světle nad zrcadlem u umyvadla byla vyměněná. Dále bývalá novinářka přes umyvadlo i přes vanu umístila police vyndané z šatní skříně a na ně rozestavěla fotografické potřeby, nádoby na vyvolávání, pod umyvadlem stály lahve s chemikáliemi, všemožné odměrky, kleštičky a další pomůcky, a na vaně trůnil velký přístroj, vzdáleně připomínající velký mikroskop.

„To se mi snad zdá. Ty se mi snad zdáš,“ vydechl Daniel a nevěřícně se zadíval na Chris, která stála těsně vedle ně, jak stáli namačkaní vedle sebe v maličkém prostoru mezi umyvadlem a vanou. Tvář měla vybarvenou v přízračně červeno-černých tónech. „Tos všecko stihla za jeden den?“

„Nebylo to tak těžký,“ usmála se rozpačitě. „Nejhorší bylo to sehnat a pak to sem nanosit, pak už to bylo v pohodě. Nakonec jsem Franka ani nepotřebovala, takhle to mi to přijde dobrý. Večer to chci zkusit. Dlouho jsem to už nedělala, ale snad to nějak zvládnu.“

„O tom nepochybuju,“ hlesl Daniel s pohledem upřeným na vybavení.

„Akorát teda nevím, kde se budu umývat,“ dodala dívka zamyšleně.

„Můžeš přijít k nám,“ prohlásil Sawyer. „Nebo k Dannymu.“

„Vlastně chci říct Frankovi,“ řekla Chris věcně. „Vy bydlíte po dvou a máte koupelny víc vytížený. On tam je sám.“

Opatrně se vymotali z dívčiny koupelny, tak, aby nikdo do ničeho nevrazil. Chris je pustila ven, pečlivě za sebou zavřela dveře koupelny, zatáhla sametový závěs a šla po paměti rozsvítit. Sawyer do Daniela šťouchl loktem. „Šikovná,“ zaculil se uznale.

* * *

Pak už byl nejvyšší čas vyrazit, měli zpoždění. Cestou se ještě stavili na rychlou večeři, aby se na tábořišti nemuseli zdržovat přípravou jídla a aby Daniel mohl rovnou jít měřit, usoudí-li, že to je potřeba. Miles a Desmond je vyložili je na tábořišti a opět odjeli.

Daniel si opět šel rozestavovat stojany na přístroje a Sawyer v postupujícím soumraku nanosil obrovskou hromadu relativně suchého dřeva, po předchozí noci už se nehodlal nechat zaskočit noční zimou. Pak vybalil nový kotlík a spokojeně se jal vařit několik litrů silného čaje. Během večeře a popíjení toho tentokrát moc nenamluvili. Sawyer byl znatelně ospalý. Danielovi se ulevilo – netoužil po další vlně výslechu a zvědavosti. Včera v noci, když Jima konečně definitivně uťal, pak ještě dlouho nemohl dostat z hlavy představu, kterou mu tam parťák nasadil – totiž jak líbá jisté děvče a hladí je po zářivých vlasech. Po dnešku by ta představa určitě nabyla červeného odlesku.

Začala druhá noc v chladu Sierra Nevady.