8 let uplynulo. 8 jiných projektů mezitím muselo být zrealizováno nebo dokončeno. Té, co to psala, už není 23 + 4, ale 15 + 16 + 4. Ale i když jsme všichni starší, tak některé příběhy nestárnou a nemizí. Tenhle příběh spal, ale nikdy neodumřel. A tady bylo jasné, že Ostrov jednou zavolá znovu.
Čekalo se na sílu a chuť psát a na spoustu střípků do skládačky. Teď už jsou připravené. Už se chystají a přijde den, kdy je aktéři příběhu dostanou do rukou. Sama se těším na to, jak si s nimi poradí.
Je 4. 12. 2020. 4 + 12 = 16. A rok 2020 je celý jasný, 2+0+2+0 = 4.
Do konce roku bude další díl. Ten, na kterém jsem se kdysi zasekla a který mi ani teď příliš nejde. Ale snad už mě přes něj dostane vědomí, že to, co přijde potom... to bude jiný kafe.
Tak namaste. A snad i třeba napřečtenou a nanapsanou.
A kdyby ne, tak vysílání naslepo má na Ostrově tradici.
4, 8, 15, 16, 23, 42.
A roky jdou dál. Je rok 23, příběh stále žije, i když většinou spí a jen někdy se probudí k životu. Ale pokaždé to je kouzelné.
Nechat se opět vtáhnout do ztraceného světa, rozplétat jeho záhady a propletence je jako vrátit se do svého rodiště. Čekají tam na vás staří, známí přátelé, kteří se nemohou dočkat, až s vámi opět stráví nějaký ten čas.
Vrátit se do příběhu a sledovat, co udělají Hurley, Ben, Kate, Claire, Desmond, Daniel, Sawyer a další... to je jako znovu se setkat se starými přáteli.
I když s nimi nemůžu trávit každý víkend, vím, že se k nim budu vracet. Ještě hodně dlouho se k nim budu vracet.
A vy můžete být svědky těch setkání.
Žádné komentáře:
Okomentovat