1013 - S hlavou v oblacích

 

Daniel stále ještě zkoumal záznam ze spektrometru a snažil se v něm najít víc, než tam skutečně bylo, když se Chris rozezvonil telefon. „Ano, Desmonde?“ ohlásila se překvapeně.

„Brý ráno, Chris. Změna plánu. Analyzovat věci ze Sierra Nevady budeš večer. Vyraz s Danem na letiště. Frank mi řekl, jaký má s tebou plány.“

Dívka se pro sebe usmála. „Takže… s tím souhlasíš?“

„Jo,“ potvrdil velitel. „Dává to smysl. Takže se sbalte a za hodinu a půl – Franku, stíháš to?“ křikl na pilota, který byl očividně blízko něj – „jo, za za hodinu a půl na letišti.“

„Budeme tam,“ potvrdila Chris. Zavěsila a pak dala průchod své radosti. Pomalu se nadechla a nechala z obličeje odtát soustředěnou, skoro pracovní masku. „Jo!“ zavýskla pak a rozesmála se naplno.

Najednou vůbec nevnímala, že doma není sama. Daniel ji fascinovaně pozoroval. Znal to rčení, že radostí člověk zkrásní. Teď se rčení zhmotnilo před jeho očima. Po chvilce se Chris probrala z nadšení a pomalu se vrátila do reality. „Takže Desmond s tím tvým výcvikem souhlasí?“ usmál se na ni Daniel.

„Jo,“ potvrdila dívka. „Dneska začínám. V půl desáté máme být na letišti, takže to abychom sebou hodili.“

* * *

 Sešli se u vjezdové brány letiště Van Nuys. Sawyer Franka vyhodil, zamával Danielovi s Chris s potutelným úsměvem a odjel.

„Jak to Desmond vzal?“ byla Chris zvědavá, zatímco se přesouvali k hangáru.

„Jako naprostou samozřejmost,“ odvětil pilot. „Je mu jasný, že to je potřeba, a taky je mu jasný, že nikdo se na to nehodí víc než ty. A nemá na to volnej čas a kapacitu.“

„Tak jo, dáme se do toho,“ prohlásil Frank, když otevřel vrata hangáru. „Dane, ty si před hangár připrav přístroje, který budeš dneska chtít otestovat.“ Vědec přisvědčil a vydal se ke kufru Chrisina auta.

Pilot a bývalá novinářka u letadla osaměli. Frank se na Chris vážně podíval. „Můžeme začít. Chris, víš, co děláš, a jseš si tím jistá, že to chceš?“

„Ano,“ potvrdila Chris stejně tak vážně.

Pilot otevřel dveře letadla u místa prvního pilota a pokynul Chris, aby obsadila druhou pilotní sedačku. Pak za sebou zavřel.

„Chci ti říct pár slov na začátek, jen mezi náma,“ řekl. „Začínáš výcvik, a i když výsledkem nebude skutečná licence, tak to bude výcvik. Potřebuju, abys to tak brala se vším, co k tomu patří. Musíš tomu dát všecko, co dovedeš. Budeš sice jenom záložní pilot, nebo asistent pilota, ale i tak budeš mít v rukou životy ostatních.“

Chris vážně přikývla. „Já vím, Franku. Půjdu do toho naplno.“

„Povedeme si výcvikový zápisník,“ pokračoval pilot. „Budeme si psát, co jsme odlétali, co jsme v které lekci probrali a vyzkoušeli, co ti šlo a co ne.“ Pak se naklonil a poplácal přístrojovou desku. „Do zítřka ti připravím zjednodušené technické a letové podklady pro tenhle typ. Dám tam jen to důležité, ale o to víc budu trvat na tom, aby ses to naučila. Předpisové hodnoty pro rychlosti při vzletu, přistání, za přímého letu. Taky indikátory chodu motorů, teploty a podobně. A checklisty. Chodila jsi na univerzitu, tak předpokládám, že se umíš učit.“

Chvíli se na sebe vážně dívali. Pilot sáhl do malé tašky, kterou si přinesl, a podal Chris malý tmavomodrý zápisník, diář na rok 2008. „Tohle je tvůj logbook a výcvikový deník.“

„Děkuju, Franku,“ řekla Chris podivně tiše.

„A teď praktická pravidla. Jak jsem říkal, tvůj výcvik bude trochu nestandardní, takže o to víc si musíme některé věci ujasnit hned na začátku. Pravidlo první – s nikým dalším o tom nebudeš mluvit, ano? Nikdo kromě naší skupiny se o tom nedozví. Nikdy nepoletíš sama. Přijdou dny, kdy tě nechám pilotovat samotnou a jediné, čeho se v letadle dotknu, bude přezka pásu, ale opravdové sólo mít nikdy nebudeš. Navenek budu vždycky pilotovat já. Komunikaci také povedu já.“

Když mu to dívka potvrdila, pokračoval. „Pravidlo číslo dvě – v letadle od spuštění motoru do jeho vypnutí vždycky velím já. Nesu odpovědnost za tebe, za letadlo i za všecky ostatní, a potřebuju, abys mě vždycky poslechla, ať se bude dít cokoli, nejrychleji, jak to dovedeš. Námitky nebo kritiku si umím vyslechnout, ale vždycky až na zemi v bezpečí. Rozumíme si?“

„Rozumíme. V letadle velí velitel a to já nejsem.“

„Přesně tak,“ potvrdil Frank. „A věc třetí – když ti nebude něco jasné, ptej se. Neskákej mi do řeči, do checklistů a do komunikace se zemí nebo okolním provozem, ale když domluvím, ptej se hned, nečekej až po přistání nebo někdy. Bude toho k učení hodně a čím dřív si věci vyjasníš, tím líp by ti to mělo jít.“

Když dívka opět přisvědčila, sáhl po klice. „Tak se do toho pustíme. Dneska si uděláme předletovou přípravu a nahoře ti vysvětlím pár základních věcí pro vodorovný let. Nebude toho moc. Nechci tě přepálit hned na začátku a taky se musíte nějak prostřídat s Danem.“ Pilot vyhlédl z okna ke vratům hangáru, kde už Daniel čekal. Na kufru měl spořádně poskládané dva přístroje a pátravě hleděl směrem k nim.

* * *

Vystrkali letadlo ven – Frank poprosil o pomoc chlapíka, který u vedlejšího hangáru soustředěně leštil malo dvoumístnou Cessnu – a dali se do práce. Frank si prošel předpověď počasí – byla dobrá, počasí bylo jasné a vzduch na poměry klidný. Pak obešli letadlo, Frank Chris ukázal, co je před letem nutné zkontrolovat, Chris si dělala rychlé poznámky a Daniel se se svými přístroji mezitím usadil na sedačce za prvním pilotem. Na Frankův mírný údiv, jestli nepotřebuje ke své práci otevřená okénka, odpověděl, s lehkým úsměvem směrem k Chris. „Dnes nemusím dělat ostrá měření. Vyzkouším si, jestli aspoň něco funguje uvnitř letadla.“

„Tohle jsem nedomyslel,“ pronesl zadumaně pilot a poškrábal se na spánku. „Doma se nad tím ještě zamyslím. Ale teď zpátky k věci. Dane, máš nějaký místo, kde si chceš vyzkoušet měření?“

„Šla by ta Altadena?“

„Nejde,“ odmítl Frank. „Z nějakýho důvodu je prostor nad ní už několik dní zavřený, kontroloval jsem to v letových informacích. Chceš si vyzkoušet, co ti to dělá v místech, kde už jsi něco měřil na zemi?“

Fyzik přisvědčil.

„Tak si zaletíme do Sierra Nevady,“ prohlásil pilot, jako by nic. „Aspoň budeme s Chris mít dost času na učení.“

Oba mladí kolegové se na něj podívali, jako by špatně slyšeli. „To myslíš vážně, Franku? Není to moc daleko?“ ozval se zezadu Daniel.

„Naprosto vážně,“ odvětil pilot. „Dane, daleko to pro nás bylo před několika dny. Teď to je několik desítek minut letu a to není moc. Pár hodin ve vzduchu tahle holka zvládne jako nic.“

Rozložil si mapy a přivolal si Chris. „Pojď, uděláme navigační přípravu. Dane, dej nám deset minut. Nebo radši dvacet. Předletovka ti taky něco zabere.“

„To… to už budu dělat já?“ zeptala se zaraženě Chris.

„Samozřejmě,“ odvětil pilot. „Dneska ještě můžeš s poznámkama.“

* * *

První čas vzletu, který si Chris zapsala do svého improvizovaného letového zápisníku, bylo 11:32. Nad Van Nuys Frank nalétl pravý okruh a stoupal v přiděleném kurzu. Pak zamířili na sever.

Daniel oslněně zíral z okénka. Na zemi se míhala předměstí Los Angeles. Zepředu se k němu interkomem nesly klidné, pragmatické Frankovy pokyny. Vysvětloval Chris, co najde na kterém přístroji, jaké hodnoty jsou předpisové, kudy letí a jaká tam platí pravidla, a pak jí na chvíli předal řízení. „Udržuj přímý let a rychlost stoupání. Dívej se dál před sebe, ne hned před letadlo. Většinou tě to navede k mírnějším, plynulejším zásahům do řízení,“ vysvětlil jí.

Chris si opatrně osahávala řízení. Když letadlo na její pokyny poslušně reagovalo a ona jeho odezvu cítila, začal se jí po tváři rozlévat čím dál uvolněnější úsměv. Daniel si nemohl pomoci a musel ji pozorovat – ze zadní sedačky za prvním pilotem viděl její ohon zrzavých vlasů, stažený nad levým ramenem tak, aby jí nepřekážel pod sluchátky, a jen mohl tušit její soustředěný profil a oči upřené před letadlo. Fyzik si už dávno nevšímal svých měřicích zařízení, které teď neměly co indikovat – nastavil je tak, aby ignorovaly chod elektrických přístrojů v letadle.

Všichni kromě Franka naprosto ztratili pojem o čase. Když jim po nějaké době pilot oznámil, že přistanou na letišti u Oroville a po přistání si Daniel s Chris vymění místa, oba byli překvapeni, jak rychle let uběhl. „Říkal jsem vám, že to není daleko,“ pousmál se shovívavě pilot. „Letadlo zkracuje vzdálenosti.“

* * *

Dosedli, Frank zkontroloval množství paliva, Daniel zaujal místo u otevíracího okénka a znovu odstartovali. „Mohl bys to vzít přibližně nad tou silnicí, kam jsme jezdili na měření?“ požádal Daniel. Šlo to.

Nejprve se nic nedělo. Ale když pokračovali dál směrem do hor, začal najednou Danielův indikátor mírně reagovat. „Funguje to! Zachytilo to frekvenci!“ vykřikl vědec.

„Říkal jsem ti to,“ zaculil se pilot. „Chris, díváš se do map, jak jsem ti říkal?“

„Ano,“ potvrdila zezadu dívka.

„Sleduj, kde asi jsme. Můžeš Danovi upřesňovat polohu?“

„Zkusím to,“ utrousila pomalu, jak se soustředila na čtení mapy. „Myslím, že… pod námi je ta velká zatáčka. Blížíme se k jezeru, možná to je Bucks Lake,“ uvažovala. Tam, kam tehdy jel ten náklaďák, co nás vyprostil po té šílené noci, vzpomněla si. Za chvíli budeme v místech, kde…

Po páteři jí přejela ledová ruka, když jí ze vzpomínek živě vyvstal Danielův záchvat iracionality. Frank o tom sice slyšel, ale neviděl to osobně a nevěděl tedy, jak intenzivní a těžko zvládnutelné to bylo. A teď měl vědce vedle sebe. Daniel se sice soustředěně věnoval přístrojům, ale jediným pohybem mohl dostat na řízení, na přístroje… a také na kliku otevírání dveří.

Novinářka ho zezadu hypnotizovala pohledem a modlila se, aby se tentokrát žádný incident neopakoval. Když přeletěli inklinované místo a Daniel ohlásil, že anomálie na jeho detektorech slábne, nesmírně se jí ulevilo. Vzápětí však úleva zmizela, když Frank jakoby nic navrhl, že letadlo otočí a mohou to vzít zpět stejnou cestou. „Mohl bys sklesat ještě trochu níž než předtím?“ ozval se nevinně Daniel.

„Tady už níž jít nemůžu,“ odmítl naštěstí Frank. „Jsou kolem nás hory a musím držet rezervu nad terénem.“

„I kdyby tady byl lepší terén, tak není dobrej nápad klesat,“ dodala Chris. „Nejen kvůli výšce. Ale kvůli tomu rušení přístrojů a vybíjení baterií. Nevím, jestli tohle chceme riskovat.“

„Opravdu bych si potřeboval něco vyzkoušet,“ namítl fyzik.

„Ne,“ uťal ho Frank stroze. „Tady velím já a já říkám NE, Dane.“ Pohledem sledoval silnici pod sebou a vedl po ní letadlo jemnými, ale rozhodnými pohyby.

Oba se na něj překvapeně podívali – Daniel mnohem udiveněji než Chris, která o Frankově dočasné absolutní moci věděla z předletové přípravy. Vědec se po dívce ohlédl, jako by hledal odpověď na to nečekaně ostré utnutí. Tiše a povzbudivě na něj pokývla, ale pohled jí divoce pátral v jeho obličeji a hledal jakékoli náznaky toho… stavu.

Chvíli na sebe hleděli – Chris s obavami, Daniel s nepochopením. Dívčin strach, který na ní viděl, mu přidal další kus zmatku k Frankově nečekané podrážděnosti. „Co se děje?“ zašeptal s výraznou výslovností, aby to mohla odečíst ze rtů.

Porozuměla. Jen lehce mávla rukou. Pak ale ukázala prstem na Daniela a naznačila ústy „Jak ti je?“ Komunikovala stejným způsobem – nechtěli rušit Franka… a vlastně ani nechtěli, aby je slyšel. „Jseš v pořádku?“

„Ano, jsem. Proč bych…“ Danielovi se v tváři objevil nejprve upřímný údiv, pak ale pochopil a rysy mu zvadly smutkem a hanbou.

„To je dobře,“ vydechla dívka s lehkou úlevou. Pak váhavě natáhla ruku a na okamžik Danielovi sevřela rameno. Odvrátil se od ní a opět se začal věnovat přístrojům a poznámkám.

* * *

V půl šesté byli zpět na Van Nuys. Uklidili letadlo – Chris dostala další dávku informací, co má po letu zkontrolovat a jak správně postupovat – a vyrazili zpět. Frank neměl odvoz, takže nejprve vyrazili do San Fernanda.

„Máte tam nějaký kafe, Franku?“ zeptala se toužebně Chris, když zastavila u jejich bloku a pilot se začal loučit. Přisvědčil, že samozřejmě.

„Pojďme si dát. Jsem po tom dni docela utahaná a ještě budu aspoň hodinu řídit.“ Povzdychla si, když se podívala na hodinky; zrovna vrcholila odpolední dopravní špička.

„Ale, vzácná návštěva,“ komentoval příchod celé trojice rozverně Sawyer. „Čemu za tu čest vděčíme, Danny a Scullyová?“

„Kafe,“ prohlásila dívka a přivřela oči v přehnané únavě.

„Sedněte si,“ vstoupil do diskuse Desmond, který na příchozí hleděl s výrazem, v němž se mísila zvědavost, naléhavost i mírné podráždění. „Uvařte si to vaše kafe a pak všichni něco rychle probereme.“

Za deset minut už seděli u stolu. „Jak to šlo?“ vypálil velitel na Franka a kývl bradou směrem k Chris. „Dobrý, půjde to,“ odtušil pilot stručně. „Jen teď Chris nebude mít tolik času kvůli studiu, takže asi nepomůže Danovi s výzkumnýma věcma, ale tohle je teď podstatnější.“

„To rád slyším. Obojí. Pokud Chris nebude mít čas na pomoc s Danovýma věcma, tak by se Dan mohl vrátit sem na základnu,“ nadnesl Desmond a zahleděl se na vědce. Chápal, že Daniel potřebuje zpracovat svá data a že ho vysoce zajímají výsledky Chrisina fotografického experimentu, ale nechtěl, aby si vědec na svůj pobyt u dívky příliš zvykl.

„Na základnu? Jako… sem do bytu?“ nechápal Daniel. Po Desmondově významném přikývnutí se zatvářil nevěřícně. „Ale to nejde. Ještě jsem nedokončil to zpracovávání měření a syntézu s fotodokumentací. Přece to nebudu dělat tady. Pořád tu někdo… courá,“ prohlásil až pohrdlivě. „Ruší mě to, opravdu.“

Miles a Sawyer, kteří strávili celé odpoledne v posilovně s trenérem, bývalým armádním instruktorem přes fyzickou kondici, pozorovali výměnu s neskrývaným pobavením.

„Můžu?“ vstoupila do diskuse spořádaně Chris. Po Desmondově pobídnutí, aby pokračovala, začala vypočítávat. „Budu ráda, když tam Dan bude se mnou. Po večerech pořád něco dělá a mě to motivuje, abych něco dělala taky,“ zazubila se. „A to teď budu potřebovat ještě víc. A pak je ještě ta věc…“ Podívala se na Daniela, který v první chvíli nepochopil. „Walt.“

Všichni zpozorněli.

„Ano,“ navázal na dívku Daniel. „Vypadá to, že se nám povedlo obnovit spojení s Ostrovem.“

„A to mi sakra říkáš až teď?“ zvedl hlas Desmond.

„Chtěl jsem to mít potvrzené,“ odtušil Daniel. „Vypadá to, že mají nějaké technické problémy. Walt nedokáže psát, jen může číst a rozsvěcet a zhasínat displej. Ale reaguje přesně podle pokynů. Je tam jen jeden drobný problém, a to, že…“ Odmlčel se a věnoval bratrovi uklidňující gesto, protože Desmond vypadal, že znovu vyletí. „Abychom mohli komunikaci sledovat, potřebujeme k tomu moje technické vybavení. Napojil jsem to na detektory elektromagnetické aktivity, takže mi to nahrává, co zařízení dělá. Takže nahrává to, co dělá Walt.“

„A ty u toho musíš být,“ uzavřel Sawyer s pobavenou samozřejmostí.

Daniel přikývl. „Chris, se vším obdivem a respektem, který k ní mám, tohle rozkódovávat nemůže. Nebo alespoň zatím ne. Možná bych mohl přeprogramovat výstupy, aby byly srozumitelnější, ale to by nějakou dobu trvalo. Teď máme jen syrová data, čísla a grafy. A ten chlapec zatím komunikuje jen v jedničkách a nulách. Musíme přijít na to, jak to zlepšit. Zatím mi dává největší smysl kladení otázek s odpověďmi ano, ne.“

Frank zvedl obočí. „Umí ten kluk morseovku?“

„Zjistíme to,“ přikývl Daniel. „To je skvělý nápad, Franku, díky. Tohle mě vůbec nenapadlo.“

„Není zač,“ prohlásil se samozřejmostí pilot. „Dneska jsem na to zrovna myslel – Chris, musíš se ji taky naučit, budeš to potřebovat v navigaci.“

„Umím tak jedině S-O-S,“ přiznala dívka. „Ale snad to zvládnu.“

„Budu to s tebou procvičovat,“ zareagoval okamžitě Daniel. „Umím ji docela dobře.“

Desmond obrátil oči v sloup. „Takže prostě musíš být dál v Simi, rozumím.“

Sawyer se nepokrytě rozchechtal. „Danny, ty se taky rychle učíš. Šikovnej kluk.“

Velitel přejel malou skupinu pohledem. Tohle rozložení činností, sil i míst pobytu dávalo největší smysl. Frank, Daniel a Chris vytvořili malou jednotku s vlastními úkoly a pracemi, které se výrazně překrývaly, ale…

„Dobře, Dane,“ prohlásil po chvíli přemýšlení. „Zůstaneš v Simi. Ty… a Frank.“

Sawyer při pohledu na Danielův vyjevený výraz vyprskl a zamumlal směrem k Milesovi cosi jako „Ajajaj.“ Miles reagoval mírným úsměvem a pokrčením ramen.

Pilot, který se právě dozvěděl, že bude převelen a přestěhován, nehnul ani brvou. „Jo, to je dobrej plán. Ušetříme spoustu času při cestách na letiště. A budu ti moct pomoci s učením, Chris, když to bude potřeba. A případně i tobě, Dane, s technikou nebo jednoduššíma analýzama.“

„Přesně tak,“ přisvědčil Desmond. „Dvakrát týdně vás tady chci mít večer na hlášení a poradu. Úterý a pátek.“

„Pátek? Večer? Ty ses zbláznil, Scotty!“ vyskočil Sawyer. Jeho rozverná nálada byla zničehonic nabourána představou omezených víkendových výprav.

„Fajn,“ zavrčel Desmond. „Pondělí a čtvrtek, lepší?“

„Lepší,“ přisvědčil Sawyer. Vrhl sice po veliteli nevrlý pohled, ale souhlasil.

„Dobře. Takže pro dnešek hotovo. Franku, sbal si prosím, co budeš potřebovat.“

Pilot přisvědčil a vyrazil do svého pokoje. Mezi ostatními se rozjela diskuse. „Dane, vysvětli mi ještě jednou, co se děje s tou komunikací s Ostrovem? Jseš si jistej, že se tam neděje nic dalšího?“ pustil se Desmond do Danielova výslechu. Vědec i novinářka se jali mu vysvětlovat, co se stalo, jak asi přišli na řešení, a začali rozvíjet možnosti, co dál.

Pak Daniel přešel k hlášení z dnešních testovacích měření nad Sierra Nevadou. Vypadalo to nadějně. Zatímco vysvětloval, z pokoje na zahalekal Frank, který si balil svůj malý kufr a k tomu shromažďoval nové podklady k letadlu. „Poslouchejte, s těma měřeníma bude jedna změna. Desi, oželíš asi pět tisíc babek?“

„Podle toho, za co,“ zostražitěl Desmond.

„Nechal bych upravit jedno ze zadních okýnek, aby se dalo otevírat. Pak si Dan bude moct dělat měření, i když Chris poletí výcvik. Dneska se museli střídat – otevírací okno je jen u druhýho pilota. Oba najednou tam být nemůžou.“

„Mohli by si sedět na klíně,“ poznamenal Sawyer. Daniel zčervenal a Chris se na šéfa ochranky zadívala s trpělivostí matky, která už posté umravňuje své dítě a snaží se na jeho nesmysly aplikovat základní logiku. „Nemohli. Já s Danem na klíně bych nedostala na řízení, a kdybych seděla na klíně já Danovi, nebude moct…“ chtěla říct ovládat, ale naštěstí jí včas došlo, jak by Sawyerovi nahrála, „nemohl by měřit.“ 

Sawyerův veselý úšklebek, který se mu rozšířil dál po tváři, jí sdělil, že se nahrávce stejně nevyhnula. Chvíli se na ni pobaveně zubil, pak se k ní naklonil a skoro zašeptal: „Ale jo. Dostala bys na řízení, holka, to si piš. Jen by to možná nebylo řízení toho letadla. A něco k měření by se taky našlo.“

Dívka složila hlavu do dlaní a zápasila s dilematem, zda mu má vynadat za stupidní a neopodstatněné žertíky, zchladit ho nějakou trefnou odpovědí, která ji ale nenapadala, nedělat nic... nebo se vzdát a rozesmát se. Pokoušelo se o ni to poslední, i když vlastně na nějaké žerty kvůli únavě neměla náladu. Desmond se vstoje opřel o stůl, až to zadunělo, a zavelel. „Tak to by stačilo. Rozpouštím poradu. Vy tři vyrazte do Simi. Franku, jo, to okýnko si objednej, ale ať je to probůh bezpečný. Ať to s náma pak nespadne.“

„Mám dobrýho kamaráda mechanika. Dělával tyhle věci i s následnou certifikací. Ozvu se mu,“ odpověděl pilot stále ještě z pokoje. Pak se zamyslel. „Teda budeš se mu muset ozvat ty. Já jaksi… no, špatný zprávy se v letecký branži šířej rychle a dostanou se skoro všude. Zachary je přesvědčenej, že jsem mrtvej. Nemůžu mu jen tak zavolat a objednat si úpravu letadla.“

Vyšel z pokoje a kývl na Chris a Daniela. „Počkat, ještě si něco vezmu,“ vzpomněl si Daniel při pohledu na Frankův kufr. Zapadl do svého pokoje. Pilot se naklonil ke Chris a začal jí vysvětlovat, proč chce, aby létala během fyzikálních měření. „Bude tě to nutit letět přesnou trasu, přesnou výšku a dělat všecko hezky plynule. A když kvůli měřením vypneme některé elektronické přístroje, naučíš se letět s tím nejzákladnějším. Budeš mít dobré základy.“  

Desmond kývl. Ostatní se pomalu začali rozcházet. Po chvilce z pokoje vyletěl Daniel, v náručí nesl velkou krabici a přes rameno měl zavěšené jakési pouzdro. Vydal se ke dveřím, ale pak se s rukou na klice ještě otočil.

„Desmonde, Franku. Ta úprava letadla. Mohla by ta okénka být dvě, každé na jedné straně, prosím?“

* * *

Nově určená trojice vyrazila na cestu do Simi Valley. Desmond se za nimi díval z okna.

To, co se rýsovalo, ho naplňovalo zčásti nadějí – konečně začínali dělat něco opravdu praktického a měli na dohled zásadní urychlení výzkumných prací. Zčásti ho to však zneklidňovalo, a nebylo to jen podivné chování jeho bratra, u něhož Desmond tušil příčinu – a věděl, že ji tuší i většina ostatních, což vytvářelo napětí plné nevyřčených rýpanců, vtípků a potencionálních konfliktů.

Byla tu ještě jedna věc. Všichni měli svůj úkol, jen on, velitel, měl pocit, že kromě střídavého popohánění a uklidňování Chris a Daniela a umravňování Sawyera nic nedělá.

Musel se začít dívat dopředu a připravovat se na dobu, kdy se, dá-li Bůh (nebo ten druhý, pomyslel si Desmond zachmuřeně), vrátí na Ostrov a budou muset dostat zpět Charlieho. To bylo na něm. Ostatní mu mohli pomoci, ale syna musel zachránit on. Nemohl čekat, že ostatní budou nasazovat život za cizí dítě.

Teď se do svého úkolu musel pustit i on. Věděl, co to bude obnášet, a vůbec se mu do toho nechtělo. Ale věděl, že musí.